Jak hodnotí svůj život moje maminka, to nevím, ale z mého pohledu proplula na úplně neuvěřitelně štastné vlně.
Narodila se na sklonku války, hnusná padesátá léta vnímala jakožto dítě jen okrajově, mládí prožila v uvolněných šedesátých letech. Začátky rodinného života za normalizace nebyly úplně růžové, ale rodiče byli šťastné optimistické povahy, měli krásný vztah, tak si to dokázali v rámci možností užít. Po revoluci zažili vyloženě jízdu, nebylo jim ještě ani padesát, stihli si vynahradit práci, cestování, užili si s vnoučaty... Maminka pak odešla do předčasného důchodu a užívá si to už přes dvacet let. Sice ovdověla, to bylo bolestné, tatínek se těsně nedožil zlaté svatby, na kterou se těšili. Ale maminka to zvládla, stále vypadá fantasticky, je ve fantastické kondici, mezi 75 - 80 lety věku obletěla kus světa, je pyšná na vnoučata... Já doufám, že se bude radovat ještě i z pravnoučat, přijde mi to jako povedený život.