Ahoj Radko,
hlavu vzhůru. Mně postihlo něco podobného. O první miminko jsem přišla ve 12 týdnů těhotenství, samovolný potrat. Když jsem za rok na to otěhotněla, byla jsem plna strachu a obav. Věčně jsem se kontrolovala, no a i to těhotenství skončilo špatně, v devátém týdnu zamlklo, tak jsem šla na zákrok. Když jsme to zkusili do třetice, přestala jsem uvažovat nad tím jak to dopadne a vnitřně jsem se přesvědčila, že tentokrát to vyjde. Před otěhotněním jsem se nijak nepřipravovala, dokonce jsem byla na večírku a popíjela s radostí víno (aniž bych tušila, že jsem těhotná) Samozřejmě jsem potom vysadila alkohol i kávu. Užívala jsem si přírody - chodila na procházky, plavat. Doma jsem denně cvičila, nejprve posilování, pak jsem přešla na cviky pro těhotné. Na nemocenskou jsem nechtěla, i když jsem měla rizikové těhotenství, abych se neužírala obavami. Ale po třech měsících už jsem ji nastoupila ze zdravotních důvodů.Teď už mám 3 roky nádherného kluka, všechny trampoty mi 100 krát vynahradil a jsem přesvědčena, že ze všeho nejvíce mi pomohl můj vsugerovaný optimismus. Takže držím i Tobě palečky a teď se věnuj sobě. Měj se hezky Šárka