Ahoj,
s tim, ze by kazdy mel mluvit na dite svym materskym jazykem, aby se je naucilo rozlisovat, souhlasim, na vlastnim 3letem synovi vidim, ze to funguje. S tim, ze bych s nim nikdy nemela komunikovat jinym jazykem, aby si dite nereklo "vzdyt tomu jazyku rozumi, tak co se budu namahat s cestinou" mi prijde problematicke. Oni moc dobre vedi, ze tomu jazyku rozumime, zvlast kdyz jim s ostatnimi detmi nebo manzelem mluvime. I kdyz s vlastnim ditetem mluvime jen cesky, obcas hovorime ke skupine lidi, kde je i nase dite, tim cizim jazykem, tomu se neda vyhnout.
Memu starsimu synovi jsou 3 roky. Ja s nim mluvim cesky, manzel francouzky, na ulici, ve skolce a hristi se mluvi spanelsky a hodne kamaradek a ucitelka z Kindermusik (hudebni program pro deti) anglicky. 4 jazyky. Casto je mota v jedne vete dohromady, ackoli je dokaze rozlisit. Kdyz na me zacne mluvit tou smesi, obcas mu reknu, at mi to rekne cesky, a on to vetsinou udela...uvidime, jestli na me bude v budoucnu mluvit cesky sam od sebe. Mladsi syn toho uz take umi hodne rict, prevazne spanelsky...Ja mu odpovidam cesky, nic vic delat nemuzu...Myslim, ze v jejich veku jsou radi, ze se vubec vyjadri...no, dam vedet, jak to pokracuje!