Tohle tema jsme tu bylo diskutovano uz z mnoha uhlu a pohledu.Dulezite je vytrvat, ale myslim i smirit se s tim, ze vetsina ditek nas, maminek zijicich v zahranici, bude, pokud se budeme hodne snazit, dobre mluvit, cist, a podari-li se nam pak i obstojne psat, ale blizsi uz mu bude rec, jakou mluvi ve skole a se svymi kamarady.Znam spoustu rodin, ktere doma mluvi rodnou reci, ale sourozenci mezi s sebou uz mluvi nemecky.Vidim to u Petra. Mluvi normalne, ale pokud mi chce rychle neco vypravet, co se stalo ve skole, pak mu do vypraveni vklouzaji nemecka slovicka, protoze je v cestine nikdy nezazil. Ja posloucham,a kdyz vlozi nemecke sluvko, pak ho v klidu reknu cesky, a kdyz se potom dal bavime, pak ho zopakuji. Ted , z nicehoz nic, vyzaduje treba rikadla, ktera se rymuji. On jednu stranku, ja jednu stranku. A je mu jedno, ze uz to parkrat slysel.Zalezi taky na detske dusicce, na kazdeho se musi jinak. U nas bys treba vubec neuspela, kdybych zacala s diktaty ci gramatikou, jak se vyucuje ve skole. Vsechno ma svuj cas...