Nemůžu než se nepřestávat obdivovat a hluboce si vážit Lidí jako je Daniela.Než jsem začal číst její příběh bylo mojí snahou podělit se o zkušenosti s někým,kdo zažívá život s blízkým člověkem,který je postižený apalickým syndromem.Přestože od doby,kdy toto onemocnění postihlo moji manželku v jejích 28 letech uplynuly už víc než 2 roky nemúžu ani vzdáleně srovnávat svůj příběh s příběhem Daniely.Nezbývá mi než napsat,že z mého pohledu má její život skutečný význam a smysl a popřát jí co nejméně nepochopení ze srany lidí,kteří si neumí něco takového ani vzdáleně představit,natož to posuzovat a popřát jí hodně síly do jejího opravdového života.