No, hlavně bych pod pojmem "mlžení" hledala skutečně "úmyslné zatajování pravdy a odvádění pozornosti k jiným tématům s úmyslem pravdu zamlčet" či tak něco na ten způsob. Což v mém případě rozhodně není.
Jistě. Když rodič dítěte výuku cizího jazyka zkonzultuje s logopedem, a logoped dá souhlas, nevidím další důvod, proč neučit dítě cizí jazyk, má-li o to rodič zájem. Ale o tom tady řeč nebyla; eventuelně se je tvářeno, že se spolkla moudrost světa - ale že se bylo u lékaře, o tom se pomlčí:-))))
Další věc je ta, že jsi řádně neosvětlila, které dítě by se podle Tvého názoru jazyk učit mělo a které ne - jestli to dítě se závažnějšími logopedickými potížemi nebo naopak to s méně závažnými potížemi.
Řekla bych to asi tak: jestliže dítě umí ve třech letech plynně hovořit česky s dobrou výslovností, není problém ho učit cizí jazyk. Jestliže ne, je podle mě lepší nějakou dobu nechat dítě dozrát, cvičit logopedii a případně podnikat další vhodné kroky, a s učením jazyka chvíli počkat. A pak dojde k nějaké věkové hranici, za kterou by už výuka cizího jazyka (podle mého názoru) neměla mít na výuku mateřského jazyka takový vliv. Sporná je tato hranice - o tom nikde žádný odborník nepíše, takže máš asi pravdu v tom, že když má rodič pochybnosti, ale má velkou motivaci dítě jazyk učit, že by se asi měl obrátit na odborníka (logopeda). Řekla bych, že ta "rozumná" hranice může být někde mezi 7 až 8 či 9 lety. Tak to cítím já. Třeba má někdo nějaké lepší informace a bude se řídit jinými předpoklady. Přesto jsem dosud považovala za platné, že učit dítě cizí jazyk před završením šestého roku je zbytečné, má-li s mateřštinou potíže, a též jsem dosud byla přesvědčená, že je to minimálně sporné během první třídy. (Jeden jazyk snad, ale o Waldorfské škole jsem četla, že učí od první třídy najednou DVA cizí jazyky, a to už se mi zdá obzvlášť přehnané...)
M.