Sylvo,
no tvoje shrnutí je fajn, ale moje zkušenosti ukazují něco jiného. Bilingvní není v podstatě nikdo - ten člověk vždycky má jazyk, který považuje za "mateřský" "hlavní" nebo "první". A pak jsou jazyky, které umí ještě k tomu - některé hůř, některé lépe. Navíc ten hlavní jazyk vůbec nemusí (a také není!) jazyk, který se naučí v rodině - je jím jazyk, kterým dítě mluví většinu doby (tj. ve školce, škole, s kamarády atd.). Příklad - kamarádka, rodiče angličani, narozená v Argentině (španělština), kde žila do pěti let, pak se přestěhovali do Brazílie (portugalština), kde vystudovala němčinu a esperanto. Teď žije již patnáct let zpět v Anglii (za muže má Němce, aby se to nepletlo :-)) - a za rodný jazyk považuje - portugalštinu.

Co se týče věku dětí - zhruba do čtyř let dítě nevnímá další jazyk jako "cizí" nebo "jiný" - pokud s ním rodilý mluvčí mluví tím jazykem, dítě se ho učí stejně tak jako "mateřštinu". My doma mluvíme všichni česky, ale sousedka a její chlapeček jsou američani, na moje 18ti měsíční batole mluví anglicky. Tomovi trvalo pár dní než začal na angličtinu reagovat a vypadat zaraženě, ale dneska jim bez problémů rozumí a nijak se nepozastavuje nad tím, že Julie na něj mluví "jinak".

Od čtyř do zhruba deseti let se ještě stále dítě dokáže cizí jazyk naučit "ze vzduchu" - jaksi samovolně - tím, že se pohybuje v tom prostředí. Ale už to pro něj může být větší stres - dítě si uvědomuje, že se jedná o "cizí" jazyk, že "nerozumí".

Zhruba od deseti let se už dítě musí cizí jazyk učit - tj. slovíčka, gramatiku atd. Nevím nakolik je to vývojem dítěte a nakolik je to tím, že v tomto věku si (např. ve škole) už nevystačí s běžným slovníkem (odborné názvosloví např. ve fyzice či chemii se nedá pochytat ze vzduchu - to se musí naučit - v rodném jazyce i v tom cizím) - zkrátka od těch cca deseti jedenácti let je ten cizí jazyk už "práce" a nejde to jen tak mimochodem (ale opakuji - nevím jestli to není i tím, že od tohoto věku člověk potřebuje lepší vyjadřovací schopnosti než "hele kočička").

Samozřejmě tohle moje věkové rozdělení je velmi obecné a nepřesné, záleží na každém dítěti.

Pokud bych chtěla, aby tříleté dítě mělo přístup k nějakému cizímu jazyku, asi bych volila formu toho, že ho jednou dvakrát týdně bude hlídat rodilý mluvčí - bude totiž na něj mluvit v celých větách, pro tříleté dítě nemá cenu učit se odříkávat "kočka - cat", ale naučit se s tím zároveň i celá větná spojení. Takže místo kursu bych peníze věnovala na toto. Plus třeba na nějaké dětské pořady v příslušném jazyce.