Mám podobnou zkušenost s poporodní péčí v nemocnici u Apolináře. V případě prvního porodu jsem se necítila nijak skvěle (ani duševně, ani fyzicky) v péči sestřiček na poporodním oddělení, ale "dalo se to zvládnout". Minimálně jsem měla na konci pobytu v porodnici dobrý pocit z toho, že určitě doma své miminko obstarám bez problémů. Podruhé jsem čekala dvojčata a rodila císařským řezem, po kterém jsem se necítila vůbec dobře. Měla jsem tak bolavé kyčle z nošení dvojité zátěže (nepřibrala jsem nijak moc, celkem 13kg), že jsem se šourala po chodbách a každý krok pro mě znamenal utrpení a navíc mi začal hnisat podbřišek. Vylézt s těmito problémy na vysokou postel byl úkon asi na 10 minut, takže při nespavosti mých dětí se ani nevyplatilo, abych si lehla. Poporodní péče začala vtipným umístěním dvojich dvojčat na jeden pokoj, čili jsme tam byly 3 maminy a 5 dětí. Lékaři se při vizitě příležitostně podivovali nad tímto uspořádáním, ale sestry to braly s humorem - že jim to tak vyšlo. Za celou noc nebylo ani pár minut, kdy by některé z dětí nekřičelo. První noc jsem měla nárok dát děti na noc sestrám, druhou noc jsem to zvládla sama. Další den jsem dostala teploty, které se pak pravidelně každým večerem hlásily a problémy s kyčlemi se neustálým pochodováním s jedním nebo druhým dítětem sem a tam vystupňovaly a já jsem se odhodlala požádat sestry o další noc péče o děti. Přístup, s jakým jsem se v tomto případě setkala mě utvrdil v tom, že už to víckrát neudělám (ačkoliv nakonec si sestry děti na tu noc vzaly) a zbytek pobytu porodnici jsem strávila přemýšlením o tom, jestli jsme vlastně zavedením rooming-in tolik získaly. Po každé laparoskopii i menší operaci Vám lékaři předepíšou 3 měsíční klid a máte zákaz nosit zátěž nad 2kg, ale po císařském řezu kolikrát za den zvednete a nesete 3-4-5ti kilové miminko. Samozřejmě jsem jedině pro, abychom byly v kontaktu se svými dětmi od prvních okamžiků narození, ale v tom případě by nám bylo pravděpodobně lépe doma, protože tam nás aspoň nevytrhují vpádem vizity a dalších nutných procedur, když naše ratolest náhodou usne, dokonce i můj starší syn byl ve stavu podat malým dudlíka, abych mohla půl hodinky v klidu ležet. Není to jen má vlastní zkušenost, maminka, která se mnou ležela na pokoji a rodila "normálně" byla přivezena na pokoj před čtvrtou hodinou ráno z porodního sálu, před šestou jí tam přinesli chlapečka s tím, aby se o něj starala, ale vstávat prozatím nesmí,protože ji nejprve musí vidět lékař o deváté při vizitě, takže ho "obsluhovala" z postele.

Co se týče poskytnuní dobrých rad stran sester - bohužel jsem po narození dětí neměla téměř žádné mléko a mé děti byly abnormálně hladové. Sestry mi většinou řekly, že určitě málo piju anebo nejsem v duševní pohodě (jak bych také mohla??), to byla veškerá jejich rada, takže jsem z porodnice odcházela a děti přikrmovala. Jedna jediná sestra, starší paní před důchodem se ke mně chovala velice laskavě a trpělivě a navíc mi opravdu poskytla několik užitečných rad. Kojení i ostatní péči o děti jsem pak zvládla doma a utvrdila se v tom, že dnes už si nechodíme do porodnice odpočinout před nadcházející péčí o naše nejmenší, ale že si naopak vydechneme až doma. Aspoň v mém případě to tak bylo.

Abych nevypsala všechno tak černě, mám z obou porodů velice dobrou zkušenost z nemocnice u Apolináře s péčí na ženském oddělení, lékaři i sesty byli vynikající a stejně tak dobrý pocit jsem měla i při vlastním porodu.