Mám tři děti. Dva kluky, kterým je 13 a 10 let, a roční holčičku. Všechny jsem odrodila v jedné porodnici.
Před 10-ti lety: Nikdo si vás nevšíma, vše bylo neosobní, studené, neútulné. Měly jste pocit, že jste na všechno samy...Žádná známá ani chápající tvář, všechno jako na běžícím pásu. První syn se rodil s kapačkou, nemohla jsem se ani pohnout, musela jsem ležet jen na zádech. Nikdo mi neutřel pot ani neřekl, co mám dělat. Ani žádné předporodní kurzy nebyly, takže jsem nic nevěděla. Naštěstí už spali miminka s maminkami na pokojích.Tahle zkušenost všechno špatné smazala. Druhý syn se rodil císařským řezem. Celou noc jsem ležela na hekárně a nikdo si mě nevšímal.Dali mi prášky na uklidnění a asi si mysleli, že mi to pomohlo. Kdyby za mnou nepřišla na JIPku známá sestra a neřekla mi, co se mi to vlastně narodilo a jak na tom jsme, nic bych nevěděla.Syna mi neukázali, až jsem druhý den skoro večer naznačila sestře, že jsem své dítě vlastně ještě neviděla...
Před rokem: Nedá se to srovnat. Navštěvovala jsem předporodní kurzy p. Sklenákové a ty mi daly opravdu hodně.Poslední kurz byl i s účastí otce a byl spojen s návštěvou porodnice. Už tehdy jsem byla příjemně překvapená, jak to tam nyní vypadá. Každá rodička má svou hekárnu, kde si může pustit svou hudbu na CD,je tam se svým manželem nebo partnerem, mohou se zavřít a být sami. Dcera se taky měla narodit císařským řezem. Nechala jsem si udělat pouze epidurální anestezii. Viděla jsem svou holčičku hned od narození.Po pár hodinách mi ji přinesli na JIPku ke kojení. Byl to nádherný zážitek a jsem moc ráda, že se to takhle za těch 10 let změnilo. Potom mi ji nosili ke kojení každé 2 hodiny, do té doby, než jsem ji mohla mít u sebe. Změnil se i přístup dětských sester. Od začátku vás učí, jak kojit, co dělat, když si nevíte rady, chodí na prohlídky do pokojů, můžete se jim se vším, co vás trápí a s čím si nevíte rady svěřit. Chtěla bych tímto všem dětským i ženským sestrám a doktorům v této porodnici poděkovat.