První z mých dětí se narodilo před pěti lety v nově otevřené porodnici v Motole. Zkušenosti s touto porodnicí měla manželka velice dobré a to jak ohledně prostředí tak ohledně personálu. Proto se rozhodla při druhém těhotenství rodit opět tam, ale bohužel miminko se přihlásolo s příchodem na svět v době kdy Motol měl zavřeno a tak jsme skončily v Podolí.
Co se týká porodu samotného tak si nemáme na co stěžovat. Přístup personálu, prostředí a vůbec - vše bylo na úrovni, všichni velice ochotní a slušní.
Ale po převozu na lůžkové oddělení P1 by jeden nevěřil, že je stále ve stejném zařízení s velice vyhlášeným renomé. První co zarazilo mne samotného bylo, že na všech sloupech a dveřích byl vyvěšen "zákaz návštěv", přitom tři dny se v prostoru porodnice natáčel evidentně komerčí film. Věřím, že každý otec, je natolik zodpovědný ke svému dítěti, že by jej v chřipkovém období nenavštívil se sebemenšími příznaky onemocnění. Filmový štáb ale zcela určitě je řízen tlakem peněz a času vyhrazenými pro natáčení.
Dalším zádrhelem ve specializovaném zařízení byl čaj. Syn měl větry a manželce byl doporučen k pití feniklový čaj, ale ten si musí obstarat z domova - v době zákazu návštěv ?? (cena krabičky byla 22 Kč). Stejné potíže a doporučení dostala i kolegině manželky na pokoji.
Zajímavostí bylo i z našeho pohledu stravování. Jídlo bylo dodáváno sice na pokoj, ale místo v termopodnosech bylo ve sklokeramické zapékací misce. Na jídlo byl navíc vyměřen omezený čas, bez ohledu na to zda maminky právě kojí či nikoliv - prostě musely přestat kojit a jít se najíst jinak by zůstaly bez jídla.
S úklidem se to také nepřehánělo, za celé čtyři dny nebyly ani jednou neotřeny nočnní stolky, v kotech pokojů visely pavučiny, na toaletě dva dny nebyl toaletní papír, v koupelně z vaničky na mýdlo odkapával sliz. Balkón na chodbě slouží jako místo pro odpad.
Vrcholem však byl přístup dětské lékařky. Maželka měla již při prvním dítěti potíže s kojení - neměla dostatečnné množství mléka - a když náš syn tři dny stále jen hubnul a všechny noci proplakal, šla za lékařkou, zda by nemohla pro malého dostat alespoň na noc přikrmení. Od lékařky se jí dostalo informace že plně se rozkojit může trvat i 14 dní a že si má "přehodit výhybky v hlavě a myslet na kojení a ne na umělou stravu" a proč tedy rodila v Podolí když ví že se tu hlavní důraz klade na kojení. Syn zhubl ta tyto tři dny 33 deka. Na to manželka odpověla, že tedy podepíše revers a půjde domů. Lékařka jí řekla že za sebe ho podepsat může, ale dítě jí nedá ????? - jak by ho nadále kojily nechápeme. Zato již chápeme proč musí každá maminka odevzdat své civilní šaty tatínkovi, aby je odvezl domů - asi by útěky byly na denním pořádku.
Naštěstí druhý den manželku propustily a já si pro ně mohl dojet. Při čekání před sesternou mě čekal poslední šokující zážitek. Jakási sestra, která přišla od pokojů pacientek houkla na jinou do sesterny "že se konečně zbavila té problémové a že tedy mohou jít na kafe". Neví zda tato poznámka patřila mé ženě či jiné propoštěné mamince, tatínků tam totiž čekalo víc.
Celá situace na mne tedy udělala dojem, že jde v první řadě o peníze a pravděpodobně o nezvládnutí náporu maminek v době uzavření jiné porodnice.