Milá Karin,

omlouvám se za pozdější odpověď, nějak nebyl čas. Takže ty "moje" děti byly ze školky, kde se učily se slovenskou učitelkou (učila jsem v Bratislavě), sice formou hry, ale přesto jako my dospělý slovenské slovíčko/anglické slovíčko (podle obrázků, písníčkama, říkankama ...). Ale přesně jak píše Sally, nedokázaly by utvořit celou anglickou větu, i když slovensky se vyjádřovaly už ve větách.
Zhodneme se, opravdu nemůžu souhlasit s tvrzením autora článku, že učení cizího jazyka skoro "od narození", má špatný vliv na učení se mateřštiny. Já pocházím z jižního Slovenska z oblasti, kde se mluví bežně maďarsky a jedna moje babička jinak ani neuměla. Proto jsem maďarštinu nasávala od dětství. Dokonce prý to byl první jazyk, ve kterém jsme začala používat slovíčka, pak jsem šla do jeslí a do školky a otočilo se na slovenštinu. A sice se dnes už moc nedomluvím, ale ta maďarština je ve mně tak vžitá, že rozumím téměř všemu (kromě zpráv z vysoké politiky a ekonomiky :-).
Stejné je to s češtinou a důkazem toho jsou i české i slovenské děti. Pro mě byla čeština jako druhý rodný jazyk, i dnes chvilku nevnímám jestli čtu česky nebo slovensky, protože jsem vyrostla na českých pohádkách a do svých 23 jsem žila na Slovensku. Teď tady děcka nevědí co je rezeň, špáratko, ťava, dážďovka, žabikláč a o hodně přicházejí :-).