Helenko,tam u vás to máte těžší,to ano,ale myslím si že Váš syn dostane všechny léky co budou třeba.Já RS mám 8 let,z toho diagnostikována je teprve 2 roky. Těch 8 let trvalo,než jsem k lékaři šla,první příznaky byly slabé a nijak vážné. Helenko,je opravdu moc a moc důležité mít s touto diagnozou v rodině trpělivost,cit a pochopení. Víte,ono je to těžké,pochopit únavu,když se nedělá těžká práce,proč člověk s touto nemocí bývá depresivní,proč je někdy veselý,smutný nebo se zlobí. Je to hlavně tom,že si musí najít nové zájmy,neztratit sílu do života a hlavně mít kolem sebe milující lidi,kteří vědí co tato nemoc obnáší. Je dobré sehnat literaturu,letáky atd...a těm známým to dát pročíst,protože hodně lidí si myslí že jméno této nemoci je spojeno s bláznovstvím,zapomínáním a tak. Nic z toho není pravda,naše mentalita a IQ je stále stejná,velmi důležitý je ale psychický stav. Nejvíce pomůže nemocného vyslechnout,pochopit,ale moc nelitovat. Je to trápení,to jo,ale soucitný pohled bolí nejvíc.Všichni co tuto nemoc máme procházíme různými stavy a obdobími,zhodnocujeme každé pro a proti a hlavně co jsem četla a i já sama jsem úplně změnila celý svůj dosavadní život. Vašemu synovi přeji hlavně hodně sil s touto "Rózou" bojovat,nedat se hned porazit,byť jen myšlenkou a hlavně motivaci a sílu mít své zájmy a to co ho baví.MUSÍ BOJOVAT S NEMOCÍ,a Vám Helenko mohu jen napsat,nebuďte smutná,vím je to těžká životní situace,ale buďte hlavně silná vůči této nemoci.Váš syn potřebuje velkou oporu a porozumění.Povídejte si o tom,čtěte co tato nemoc obnáší,nebojte se ptát.Věřím,že veškeré léky dostane a jeho stav se stabilizuje,neříkám že vyléčí,ale průběh bude lehčí. Přeji mu hodně štěstí,sil,naděje a lásky od svých nejbližších a Vám jako mamince hodně trpělivosti,lásky,klidu a ještě hodně hezkých a klidných dnů.