Tak dneska jsme se vrátili z nemocnice. Sedmiletý syn měl podezření na zánět apendixu, tak si ho tam nechali na pozorování. Zcela automaticky jsem zůstala v nemocnici s ním, ačkoliv máme dost málo peněz a na ty necelé čtyři dny ruplo devět stovek, takže teď budeme o suchejch rohlíkách:o)))))
Nicméně bezva zkušenost. Doktoři i sestry vstřícní, příjemní, je na nich vidět, že svou práci dělají rádi. Pomáhali každýmu a každýmu vycházeli vstříc, všichni byli na všechny vlídní. Na pokojích krásný látkový i dřevěný dekorace, televize s možností připojení na centrální video (Krteček, Tom a Jerry, Šíleně smutná princezna...), stolek se základními hračkami (leporela, kostky, pastelky). Jídelna vyzdobená veselými dekoracemi a malbami dětí slouží i jako herna - spousta hraček a her, počínaje auty a kočárky s panenkami, přes stavebnice a kostky až k puzzlím, stolnímu hokeji a společenským hrám. Dvě nemocniční učitelky - jedna jako MŠ, jedna jako ZŠ, obě vymýšlely jednotlivým dětem různé hry nebo zábavné úkoly - dalo by se říci, že v době volna mohly jít děti od jedné hry ke druhé. Anebo samozřejmě se mohly schoulit na postýlce a něco si kreslit či prohlížet tam. Sociální zařízení nové a čisté, chodby rovněž vesele vyzdobené, no prostě supr. Když druhý den přešlo nebezpečí, že budou syna operovat, a notabene když se po dnu téměř úplné hladovky trochu najedl a napil, byl hnedle jako doma. Kór když k nám přibyla jedna čiperná pětiletá holčička - tak tam na sebe pokukovali, chechtali se a dělali opičárny, že mi to přišlo, že by tam klidně mohl být i dál. --- Jediná vada na kráse - strava. Ne moc chutná, nevábná, chudá, že i my dospělí jsme se museli dost přemáhat, abychom jedli a dávali dětem dobrý příklad. Nevím, jak které dítě, ale můj kluk v podstatě jedl akorát piškoty, kousek chleba, drobet polévky - a přesolenou bramborovou kaši, krupičku bez chuti a omáčku řekla bych přímo vybl--- uďobl jen krapet. Takže teď mě čeká náročné postupné dosycování, aby ten náš chuděra hubenej zas nabral zpátky ty deka, co ztratil:-(((
M.