Upřímně řečeno - když jsem po dvou dětech porozených v Motole čekala třetí a manžel mi nosil domů všelijaké články z inetrnetu i odjinud o tom, jak se kde rodí, posílala jsem ho do háje s tím, že třetí porod už bude prostě hračka - vždyť už mám 2 zkušenosti, navíc teď u toho bude i on, čili pohoda, a navíc se může porod rozběhnout docela rychle a bude to on, kdo bude mít obavy, abychom dojeli včas, Motol máme hned pod kopcem, přinejhoším by se tam dalo si "skutálet" pěšky přes les :-) (a na kontroly do poradny jsem také tak chodila)... a tu "chvilku, než porodím" nějak přežiju, vždyť už přece vím, do čeho jdu !
Jenže naše (zatím) nemladší děťátko se rozhodlo, že vůbec nebude tak snadné a i když nebyly žádné vážnější komplikace, dalo mi to hodně zabrat. Stručně řečeno - už ty bílé kachlíky a modrozelené linoleum nemůžu ani vidět s chci svoje miminko po porodu chovat a tišit, a ne se koukat, jak pláče v teplé krabici z plexiskla.
Takže možnost jet porodit do Vrchlabí (a to jsem teď psala do příspěvku ke článku od Sylvie) ve mě pomalu odbourává tu nechuť být ještě jednou těhotná a muset následně "vydržet porod". Dělám si naději, že ve Vrchlabí si to pěkně užiju i kdyby to mělo být tak náročné, jako 1. a 3. porod dohromady !