Krásně napsané, úplně se do toho vžívám. Hned bych snad šla rodit znova. Cítím trochu hořkost nad tím, že před zjištěním uvedeného nás lékaři po několik generací nutili rodit tak, jak si to ještě stále pamatuji. Že nebyla možnost jiné volby. Že bylo všechno jaksi za trest. Už jsem popisovala svoje zážitky z porodů v příspěvku Káče a e-miminku, tak se nechci opakovat, ale v případě toho prvního, kdy mi bylo 19 let a byla jsem dost vyplašená, jsem absolvovala všechny lahůdky socialistické porodnice. Být ticho, neotravovat, na nic se neptat, tlačit na povel, nedělat po sobě bordel (fakt, takhle přívětivě mě oslovila krátce po porodu sestra), dítě ihned odevzdat, vidět není třeba, zítra vám ho na chvíli půjčí, kojit na povel od do, vrátit dítě, stále se na nic neptat, návštěvy nepřijímat a raději ani o sobě nedávat nikomu vědět. Záhy z porodnice vypadnout. V případě druhého porodu to bylo o 100% lepší, ale i tak se pořád nemůžu i po těch letech zbavit pocitu, že jsem tam ležela jako trouba a všechno šlo jaksi mimo mě. Jako bych se tam jen stavila, abych si směla nějaké to dítě vyzvednout. Proto fandím všem budoucím maminkám, aby jejich zážitky byly zcela odlišné a patřily k těm na které se nezapomíná (ale v dobrém smyslu). A fandím všem porodnicím, které od již zkostnatělých metod ustoupily a snaží se zajistit maminkám co největší pohodlí. Těší mě, že porodnice na Bulovce, kde jsem absolvovala výše uvedené zážitky, patří k těm prvním. Aktivnímu porodu zdar! Ahoj Šárka