Ahoj Evo,
shodou okolností jsem taky Eva a ke všemu den, kdy jsi psala, je zrovna mým svatebním výročím. A navíc moje tchyně je maminkou nejen mého muže, ale i o devět let starší švagrové.
Ono asi hodně záleží na povaze a dobré vůli obou zúčastněných. Samozřejmě, že já nikdy nemůžu být tak dobrá jako její dcera a ani se o to nesnažím, dělám věci jak nejlíp umím a dost. A taky si do ničeho moc nenechám mluvit. Tím nemyslím, že se musím o každou prkotinu do krve hádat, ale za svou rodinu jsem zodpovědná já, tudíž je rozhodnutí na mě a ne na ní.
Moje tchýně mi naštěstí "krádež" svého syna nikdy ani nenaznačila. Jestli ses s tím setkala u své skorotchyně, pak bych řekla, že je ta stará paní dost dětinská. Sama jsem matka malého syna a když tak koukám dopředu, nikdy by mě takhle uvažovat nenapadlo. To tvrzení mi zavání Oidippovským komplexem - chorobnou vazbou mezi matkou a synem.
Ono je to vždycky těžké, ne každý má štěstí na to aby se v jedné rodině setkaly ne zrovna špatná tchyně a zároveň ne zrovna špatná snacha.
I když to ani u nás není vždycky selanka a já zrovna nejsem holubičí povaha, vždycky si říkám, že pro mého muže jsme my dvě nejdůležitější ženy v jeho životě, tak nemá cenu válčit a vzájemným sočením jedné proti druhé otravovat život hlavně jemu.
A ještě jedna rada na závěr: až jednou budeš mít miminko, nedávej si moc radit od nikoho. Pro své dítě jsi nejlepší maminka ty, i kdyby tchýně měla těch dětí vychovaných třeba deset.
Takže se nenech otrávit, řeč se mluví voda teče a mysli na svého manžela, případně děti. Držím palce.