Ahoj Jitko,
máme možná společného víc než jen jméno. Taky mi to nikdy moc nepřišlo, že bych měla chtít stát se maminkou. Okolo mě nikde malé děti nebyly, škola, práce...Takže kdo s tím víceméně přišel byl manžel, který si to možná dokázal představit lépe než já. A pak najednou, ani nevím, jak to přišlo, jsem o tom postupně začala přemýšlet a "uvrtávat se" do mateřských pocitů, až mě to překvapilo, kde se to ve mně bere. Početí jsme bohužel však museli odkládat kvůli stavbě domečku. No a právě před několika dny jsme to zkusili poprvé. Bála jsem se trošku, jaký to bude pocit, ale nějak mě pohltilo vzrušení z milování a tak mi to vlastně "došlo" až s lehce uslzenýma očima po milování. Teprve pak mě to vzalo, jaká to byla chvíle. Ty slzičky dojetí slíbal manžel a společně teď čekáme a "pro jistotu" zkoušíme dál.....

Jitka