V Hořovicích jsem rodila letos v lednu (2005). Již začátek se moc nevydařil. Po přijetí v 9 hodin mi řekli, že na porod to vypadá až v noci, ale na cestu domů to už nebude. Abych jim prý nezabírala místo na porodním sále, umístili mě na lůžkové oddělení. Na pokoji jsem byla sama a sestřička za mnou přišla pouze abych se šla naobědvat. Dost mě to překvapilo, protože jsem již byla po klystýru. Nakonec jsem stejně téměř nic nesnědla - měla jsem stahy po 2 minutách a spíš se mi z toho obracel žaludek. O půl jedné jsem to již nevydržela a šla poprosit sestřičku, jestli by mě nemohli vyšetřit. Stahy jsem již měla po minutě, po dvou, ale byla jsem stále zavřená sama na pokoji, bez míče a jakýchkoli pomůcek na zmírnění bolesti (a to nemluvím o jakémkoli dozoru ze strany sestry či lékaře). Musela jsem sestřičku vyloženě přemlouvat. Nakonec se podařilo a při vyšetření mi bylo řečeno, že jdeme rovnou rodit. Porod samotný ale musím pochválit. Myslím, že personál na porodnickém oddělení je skvělý - škoda jen, že jsem ho využila tak krátce. Protože na lůžkovém je to opravdu slabé!!! Sestřičky (kromě výjimek) byly naprosto nevstřícné, dá se říci až nepřátelské. Možná jsem si to zavinila sama, protože jsem se nedala jen tak odbít a trvala jsem na svých požadavcích. Oni to totiž nebyly žádné malichernosti. Například jsem nechtěla dát své holčičce kvůli kojení dudlík, a tak mi bylo ostrým tónem vyčteno, že jsem bezohledná a pláčem mé holčičky ruším ostatní!!! Asi bych tento výrok nechápala ani v noci, ale bylo mi to vyčteno ve dne:) Z hlediska kojení je to zde jak za socialismu. Nevěřila bych, že takovýto přístup ke kojení ještě může v nějaké porodnici být. Běžně jsem zde potkávala maminky, které si chodily pro lahvičky s příkrmem, ačkoliv porodnice vlastní speciální dokrmovací lžičky, které nekazí techniku kojení. A technika kojení se zde učí tak, že na pokoji leží papír s pokyny, jak kojit. Vy jen podepíšete, že jste se s nimi seznámila. Abych nebyla úplně nespravedlivá - sestřička se na nás 2x přišla podívat, jak kojíme. Poprvé mi to chtěla ukázat sama, a tak řvoucí dcerce rvala můj prs do úst. Když jsem viděla její způsob (držení prsu...), vstávaly mi vlasy hrůzou. Ona se snad provinila proti všem pravidlům, která v pokynech byla. Kojení se mi zdálo velmi důležité, a tak jsem toho o něm přečetla dost již v těhotenství (pravděpodobně víc než sestřička). Nakonec jsem byla ráda, že už za námi nepřišla.
Celkově hodnotím kladně porodnické oddělení, i když jsem neměla takové štěstí ho plně využít, ale díky lůžkovému oddělení se sem již s dalším miminkem zřejmě nevydám.