Ostrovská porodnice bývala vyhlášená svými alternativními postupy. Před porodem jsem objela všechny dostupné porodnice a ta ostrovká z toho nakonec vyšla nejlépe, i když o alternativním přístupu k porodu mám výrazně jiné představy. Mé zkušenosti z porodu v Ostrově jsou následující:

partner u porodu: v zásadě bez problémů, i když z nepochopitelných důvodů musí nejprve čekat na chodbě, než provedou přijímací procedury. Jeho přítomnost je ovšem možná pouze v případě, že nerodí více než dvě ženy najednou (v 1. době porodní), při vlastním narození dítěte může být přítomen pouze tehdy, nerodí-li zároveň také jiná maminka. Ostrov je ovšem malá porodnice, takže "zácpy" jsou vzácností.

holení a klystýr - všimněte si, že pan primář napsal, že akceptují přání rodičky, pokud je to vhodné ze zdravotního hlediska. Neabsolvovat holení a klystýr je ovšem podle ostrovských lékařů ze zdravotního hlediska nevhodné. Budete-li na to mít sílu, zkuste se o tom s nimi dohadovat. (Klystýru jsem se vyhnula, ale stálo mě to dost velké úsilí a rozhodně se to nepotkalo s pochopením. Holení bylo nekompromisní.)
poloha při porodu - po celou 1. dobu porodní bylo zcela na mně, jakou polohu zvolím. 4/5 "tlačení" jsem mohla absolvovat ve dřepu, což bylo super, pouze na poslední dvě tři kontrakce jsem musela zalehnout s nohama vzhůru.
miminko a maminka po porodu - ač prý standardně zůstává miminko hned po porodu u maminky, nám se to nepoštěstilo - a nikdo mi to uspokojivě nevysvětlil. Velmi jsem se miminka dožadovala, přinesli mi ho na kojení až dvě hodiny po porodu a pak ho znovu odnesli, prý abych si odpočinula - vše proti mé vůli, kterou jsem zřetelně dávala najevo. Podotýkám, že já i dítě jsme byli zcela v pořádku... Kromě toho mu přes moje výslovné přání "jenom kojit" dali bez mého vědomí dvakrát glukózu.
rooming in se předpokládá, na pokoji ale mohou být najednou i 3 maminky (a když se to sejde, myslím, že i více). Nadstandard nadstandardních pokojů spočívá v jejich jednolůžkovosti a přítomnosti televize (což mi přijde poněkud absurdní... po porodu má člověk rozhodně na co koukat, ale televize to není). Sociální zařízení je společné pro celé oddělení. Pobyt tatínka v porodnici je tím prakticky vyloučen, i když ho již kdysi v historii povolili (nevzpomínají na to ale rádi).
odchod z porodnice - 5. den? To nehrozí, mě pouštěli 6. den (znovu opakuji, že ani já ani dítě jsme neměli ŽÁDNÉ problémy) a to se ještě doktor divil, že to je dost brzo, zpravidla pouští až po týdnu!

poznámka: nejhorší na pobytu v nemocnici bylo, že si tam člověk ale vůbec neodpočinul (a to jsem byla v nadstandardním pokoji, tedy sama). Zhruba mezi pátou a šestou ráno začaly cirkulovat sestry - teploměr, eventuelně odběr krve apod. Pak začala úřadovat uklízečka na podlahy, po ní uklízečka na prach (ano, byly to dvě různé paní, které chodily v různou dobu). Vizita gynekologická, vizita dětská. A celý den pořád něco. Soukromí žádné, o klidu ani nemluvě.
Jídlo bylo tragické.

Kolem a kolem, zkušenost to nebyla sice zrovna traumatická, ale s radostí se k těm vzpomínkám zrovna nevracím (pominu-li ten úžasný zážitek narození syna, ale na tom má porodnice minimální podíl).