Ahoj Pavlo,

asi bych malého agresora pevně chytla za ruku a řekla mu důrazně, že se to nedělá, že to toho druhého bolí, podívej - pláče apod. To u vás zřejmě nestačí, takže bych ho na chvíli vyřadila ze hry, posadila ho, event. s ním úplně odešla ze hřiště. Hlavně je potřeba ho hodně hlídat. Znám ze hřišť děti, které tohle dělají a rodiče "nic nevidí".

Moje děti byli vždycky spíš v pozici obětí, takže osobně jsem tenhle problém neřešila, ale např. když malý utíkal ze hřiště, dvakrát jsem ho okamžitě čapla, strčila do kočárku a domů. Pak už to nedělal. To mu byly 2 roky, já byla těhotná a nemohla jsem moc běhat a kousek za vrátky hřiště byla silnice. Nebo jedl, event. házel písek - nebudeš si hrát v pískovišti. Šup s ním ven z písku. Boucháš někoho hračkou, nebudeš si s ní hrát. Samozřejmě, že je třeba připravit se na odpor, řev a scénu. A hlavně zůstat v klidu!!! Když se naši kluci začínají trošku pošťuchovat, poradím jim, ať se pohladí - 2letému řeknu, ať bráškovi udělá "malá" a jde to, tzn. je dobré vždycky dítěti nabídout alternativu. A pochválit, když se chová hezky - něco půjčí, pohladí kamaráda apod.

Držím palce, ať to zvládnete.

Štěpánka

PS. S jedním takovým dvouletým agresorem jsme svého času "přerušili styky". Můj stejně starý syn se ho bál a jeho maminka je taková až moc hodná, bylo jí ho líto, když ho potrestala. Když třeba druhé dítě píchl do oka, nebo kousl do tváře, plácla ho přes ruku a pak ho hned začala utěšovat "ťuťuťu ňuňuňu, to nemůžeš". Plácání já vůbec nedoporučuju, zejména v tomto případě, ale je to věc názoru, nejsem odborník.