Ahoj Zuzko, myslím, že jsi to vyřešila rozumě. Víš jak to dělám já, jako taková ta měkkosrdcatá mamina? Když je vyprovázím k autobusu, tak jim tam třeba přihodím ještě dvacku. S takovým tím maminkovským mrknutím. A holky za to byly vždycky strašně vděčné, protože získaly pocit, že mají něco navíc.
S tím táborem. Když jela dcera /ta mladší, ta starší na tábory nikdy jezdit nechtěla/ v deseti letech prvně na tábor, dala jsem jí 300 kč a + ta přihozená dvacka u autobusu. Teď její 15 a dostává 350. Tvrdí, že jí to stačí. Občas si z toho i něco ušetří. Taky jí dávám sebou telefonní kartu, aby mohla zavolat, když jdou třeba do města. Na některých táborech to vedoucí nevidí rádi, ale my jsme měli docela štěstí, protože ta cestovka, která pořádá ten tábor to dokonce doporučuje. Dokonce i vyzývají rodiče, že se můžou kdykoli za dětmi přijet podívat. Toho jsme nikdy nevyužili, ale druzí rodiče měli jednou cestu kolem, tak tam za holkama zašli, vzali je na zmrzku a pak jim bylo holčičkami naznačeno, aby už jeli.
Jo a mají to tam zařízeno tak, že ty nejmenší - ale klidně i ty starší - děti si můžou dát peníze k vedoucímu a on jim z toho podle jejich přání postupně vydává. Je to z toho důvodu, aby se to neztratilo, nebo aby jim to někdo neukradl.