Ahoj Michaelo!
Jen tak jsem brouzdala po netu a hledala nějaké články o střídavé péči.U mě je toto téma také bohužel aktualní.Myslím,že toho máme hodně společného.Po pravdě,když jsem četla tvůj dopis,bylo mi do breku.
Mám čtyřletého chlapečka a momentálně se rozvádím.Můj manžel má také Jakuba moc rád,ale je pravda,že celé čtyři roky spíše byl v práci,než s námi doma.Takže společné víkendy a odpoledne jsme moc nezažili.Takže jsem se snažila Kubíkovi program dělat sama.Dospělo to ažtam,že jsem si našla nového přítele a jsem po této stránce štastna.
Ted si otec Kubíčka uvědomil,jak je důležité být se svým synem a něco s ním zažít,takže jsme se rozhodli pro střídavou péči.Nemám z toho dobrý pocit,ale Kubíček je se svým tátou rád.Podniká s ním,to,co dřív ne.A pro Kubíka je to stejně nové,jako nová přítelkyně jeho otce.Takže mě moc bolí,když slyšim,já chci ale k tátovi.Nebo kdy si pro mě přijde tatka? Bolí to strašně moc a já nemůžu říct vůbec nic.Jsem z toho neštastná a nevím jak to řešit.
Vím,že ho k sobě tatka někdy láká na nové věci,ale k tomu se já snížit nemůžu.Já vím,že to je sobecké,ale jsem štastná,když ho mám doma a před sebou ještě pár dní s ním.Jakmile jde k tatkovi,většinou to obrečim.
Snad si na to zvyknu.Byla bych moc ráda,kdyby mi někdo řekl,že je střídavá péče pro Kubíčka fajn.Myslím,že bych se i já trošku uklidnila.
Děkuji vám .
Kateřina