Ahoj, vase pribehy me zaujaly a rozhodla jsem se take prispet. Mozna to pro vas bude zajimave. Ja jsem totiz v roli te “kamaradky”. Mam pritele, ktery je v rozvodovem rizeni, dve deti 5 let holcicka a 2 roky chlapecek. S pritelem se zname uz rok a pul a myslim, ze je to pro nas oba zivotni vztah. V manzelstvi si prozil sve a podle meho zkusil vse ho udrzet, ale bez lasky se neda zit, to mu verim. S detmi jsem se seznamila pred pul rokem a od te doby jsou s nami, kdyz manzelka dovoli. Chci zde napsat, ze deti miluji jako sve vlastni. Netusila jsem, ze to tak bude, ale proste jsou skvele, hodne a ja se snazim dat co jen mohu. Trapi me, kdyz jsou zatahovany do konfliktu svych rodicu a snazim se, aby z me strany necitily zadne napeti. Jsou opravdu skvele, protoze od sve matky slysely vsechny reci typu “ty jsi odesel za tou…. “atd. a presto me prijimaji prirozene, srdcem. Je tezke o tom psat. A je nekdy hodne tezke davat maximum a pritom kazdy den celit faktu, ze deti me nikdy nebudou milovat tak jako svou maminku a pro jejich matku budu vzdy ta…, a pritom se staram o jeji deti. Jen podotykam, ze matka by nam samozrejme nejradeji deti nedavala vubec, ale deti maji skveleho otce, na ktereho maji stejne pravo, jako na svou matku a to doufam uzna i soud. Pro dospele to neni lehke odhlidnout od vsech osobnich zklamani a krivd, at jsou na jakekoliv strane, ale musime myslet prvne na ty deti. Tak nam vsem na to preji dost sily.