Dobrý den. Vím, že se nehodí, abych sem psala, ale ... omlouvám se, zkrátka už nevím, jak mám jít takhle dál. Chodím s klukem. A i když vím, že je to nejúžasnější kluk, jakého jsem kdy potkala, nedokážu zapomenout na jistýho blonďáka. Ať dělám, co dělám a ať vím, co vím... to srdíčko zkrátka míří jinam. Blonďáček za mnou stále chodil, hnusilo se mi to, ale jednoho dne jsem se do něj zamilovala. Neuvěřitelně moc!!! ... Líbím se mu, ale ... jsme kamarádi. Nikdy bychom ani nemohli být spolu. Nechtěl by? Nevím! Nejspíš ne. Nechce nic takového řešit, vždy couvne, ale přesto mám pocit, že je v mé blízkosti nervózní. Je to snad z toho, že jsem mu kdysi řekla, co cítím??? Je to už dlouho, co jsme se takhle bavili. Teď má zato, že mé city zmizely... občas si to taky myslím, ale to že ho potkávám každý den, mi nedělá dobře. Bolí každý pohled na něj. Každou noc brečím do polštáře. Hlava ho nesnáší, ale srdíčko? Už skoro rok ho miluje!!! A přesto mu to nemůžu říct. Mám delší dobu vztah s klukem, kterého mám ráda, nedokážu se s ním rozejít, nechci, protože bych si s ním rozumněla i později např. v manželství. Přesto ale při každým MILUJU TĚ, vím, že obelhávám nejen jeho, ale i sebe. Je ze mě nešťastný člověk... Nemohl byste mi nějak poradit, prosím??? Byla bych moc ráda, pokud byste mi odepsal na mojí e-mailovou poštu. Děkuji. S pozdravem Eliška