Nedalo mi to na váš příspěvek nic neodepsat.Ptáte se na názor a mě nenapadá nic jiného než vám říct, vemte nohy na ramena dokud je čas a buďte šťastná, že nemáte ještě děti.Dovedete si představit žít s tímto člověkem celý život?Pořád se děsit, jestli partnera náhodou někdo nevytočil v práci apod.?Vím, že je velice těžké odejít od někoho , koho vlastně jistým způsobem miluji.Vím to, jelikož právě prožívám manželskou krizi a bohužel rozvod je asi nejlepší řešení.Máme se rádi, ale nedokážeme spolu být šťastní, každý od partnera očekáváme něco jiného. A připustit, aby děti vyrůstali v nefungujícím manželství, jen proto, že se bojím udělat radikální krok, to nechci a sbírám odvahu.Držím palce.