Ahoj holky, podle mne je povolání žena v domácnosti rízikové hlavně pro duši. Několikrát denně přeskakované kostičky lega (na které velmi často šlápnu - auvajs!) jsou ještě milou skutečností proti celodennímu útoku na moje nervy a energii. Opravdu nějak nemůžu, i když bych měla být už tak trochu "za vodou" - vzhledem k věku mých dětí. Ale jsem čím dál víc opotřebovaná a zkušenosti mi moc nejsou platné. Asi je člověk bláhový, když doufá v nějaké "lepší příští" - až děti odrostou z plínek, až konečně začnou chodit, mluvit, smrkat, přestanou v noci plakat,....ale taky přestanou ve dne spát, aby usnuly večer dříve než ve 22.00 a přestanou neustále okopávat a okupovat svou starší sestru atd. Je to poněkud nekonečné a ještě ráda vzpomínám na dobu, kdy děti byly v kočárku (i přes ty probděné a prokojené noci).
Ne, nemám ty nejzlobivější děti na světě, ale asi ani nejsem úplný talent na mateřství.
Jste vy na tom lépe? Majka