Milé reagující dámy a čtoucí pánové,
děkuji paní Zdeňce za její postoj, ani ne tak za to že se mě zastává, ale že má takový názor jako žena, protože já musím respektovat všechny obtíže a rizika ženy v těhotenství, při porodu atd... a argumenty, které na to poukazují a degradují názory mužů o nenarozených lidičkách jsou trochu nefér.
K radikalismu mám daleko a ohánět se morálkou je nesmysl. Jen prezentuji svůj názor, nechci vůbec nikoho soudit a myslím že přesvědčováním se dá dosáhnout víc než zákazem.
Stojím si za názorem, že potrat je chladokrevná vražda ne zabití, což vysvětlím a dodávám, že soucítím se všemi rodiči (nejen ženami), které jsou donuceni vydat o ní rozhodnutí, nebo se bez svého rozhodnutí na ní podílet.
Myslím že život začíná jednou buňkou s plným počtem chromozomů, tedy od početí. Jákékoli spekulace o stadiu vývoje jednotlivých orgánů plodu např. mozku, nebo srdce mi příjdou úplně odlidštěné.
Najmu-li si osotřelovače, aby někoho zabil, při troše štěstí vybranou osobu zabije jednou ranou do týla a mrtvolu dále nemasakruje. Pak, nebo i během aktu můžu mít strašné výčitky svědomí a třeba i spáchám sebevraždu, přesto nesu zodpovědnost za chladokrevnou vraždu. U plodu při interrupci je to horší, plod je odstraňován, aby bylo minimálně poškozeno vnitřní ústrojí matky, v lepším případě usmrcen, rozkouskován a vyňat v horších případech za živa čtvrcen, leptán a po vyjmutí teprve usmrcen vysátím zárodku mozku. Nechci vůbec přirovnávat lekaře k najemnému vrahovi, ale přesto se tu stala chladokrevná vražda a zodpovědnost za ní zůstává.
Především jsem pro to, aby ženy, které stojí před rozhodnutím potratu a odmítnou ho, byly jednoznačně zvýhodněny. Zatím se mi zdá, že tlak společnosti nutí ženu k přesnému opaku.
Jestli se vám moje přirovnání a názory nelíbí, klidně mi vynadejte.
Zdar
Petr