Vybirala jsem si porodnici jeste drive nez jsem vubec otehotnela. Precetla jsem vsechny mozne casopisy a clanky, Internetove stranky od A do Z. Neratovice se mi zdaly nejlepsi i proto, ze tam rodil muj gynekolog-porodnik (nyni uz byvaly).
Je to skutecne nemocnice pro ty, kteri budou na 100% v poradku a nebudou nic potrebovat. Jsou sice celkem mili, ale nemohu je po sve zkusenosti povazovat za odborniky.
Ze uz to zacalo jsem poznala o pulnoci v patek.Kontrakce byly ze zacatku opravdu po dvaceti minutach, a tak jsem zatim koukala na televizi. Vydrzela jsem to do 5 rano, kdy jsem mela pocit, ze se interval zacal zkracovat na 5 minut. Kdybych v te chvili byla vedela, ze to bude trvat jeste dalsich dvanact hodin, asi bych byla vydrzela o neco dele doma. Ale proste jsem zacinala mit strach, aby byl mrnousek v poradku.V nemocnici nas prijala sestricka, a dala mne na pul hodiny na monitor, aby zmerili kontrakce, rekla ze "neco" videt je, ale neni to nic moc. Ja jsem zatim byla celkem v pohode, bolelo to tak nejak unosne, ale byla jsem trochu nervozni. Situaci zhorsilo, ze nebyl volny zadny nadstandardni pokoj. A ja chtela nadstandard, kde muze spat i tatinek. Byl volny jen ctyrluzak, horor! Nastesti sestricka videla, jak spatne to nesu, a dala nam jeden rezervovany pokoj nadstandard pro pani, ktera prijde na operaci v nedeli vecer. Takze jsme meli, kde travit prvni dobu porodni. Pak me prohledl doktor Winter, ktery mel zrovna sluzbu, a ze podle toho zavola memu doktorovi, zda a kdy ma prijet. Bylo to velmi neprijemne.Sahnul mi dovnitr takovym zpusobem, ze jsem zarvala bolesti.Tvrdil, ze se pokusil uvolnit trosku hlenovou zatku a ukazal mi zakrvavenou rukavici a rika, asi takhle budete krvacet cely porod. Dale mi sdelil, ze ano, ze porod zacina, ale dneska to asi nebude, takze, jestli si jeste potrebujeme neco nakoupit, tak klidne muzeme jeste odjet. Nicmene, jestli se na to necitim, tak dobra, muzeme zustat, a ano, zavola memu lekari, aby v klidu dokoncil dopoledni ambulanci a prijel se na mne po obede podivat.
Tak jsme se bivakovali v pokoji s jednou silene tvrdou posteli a jednou zidli, za ktery se mi castka 1000Kc za noc zdala naprosto neuveritelna. Kolem 9 hodiny konecne prisla porodni asistentka, a prinesla opet monitor a na hodinu mne na nej pripla. Nevim, jak muzou v knihach radit, at se behem prvni doby porodni zena co nejvice pohybuje, protoze doktori chteji, abych, co nejvic lezela se sondami na brise a to jeste na zadech, ktera uz celkem boli. Kolem 11 hodiny mi prinesla mic, ktery mi alespon trochu pomahal. Behem kontrakci, ktere mi se svymi 45sec pripadaly nekonecne a pouze 2 minutovymi prestavkami mezi, jsem zacinala mit pocit, ze to prece dneska byt MUSI! Manzel chudak nevedel, co ma delat. Bricho i zada me bolely naprosto neskutecne a opravdu si neumim predstavit, ze nekomu pomuze masaz zad, mne tedy NE! Ja po nem chtela, aby mi cetl v prestavkach, ale, aby behem kontrakce bylo naproste ticho, a hlavne aby se mne proboha nedotykal. Porodni asistentka i doktor nas nechali v pokoji celou tu dobu naprosto samotne, meli ten den hodne porodu, a byli tudiz radi, ze mam s sebou manzela, ktery mi nosi vodu a pomaha na zachod atd. Kolem poledne se uvolnil ten nadstandard, ktery jsem chtela a tak jsme se jeste ke vsemu stehovali.
Muj doktor dorazil asi po 13 hod, to uz jsem toho mela celkem dost, ale kdyz to dnes vidim zpetne, tak bych byla na mici a ve sprse jeste vydrzela nejakou dobu sama. Nastesti jsem si k porodu sbalila dve stare nocni kosile, protoze touhle dobou, uz ta prvni byla mokra potem a ja se citila nepohodlne. Muj doktor me prohlidl o poznani citliveji, a rekl, ze pro uvolneni cest by to chtelo klystyr a ze si mam dat jeste jednu teplou sprchu a pak pujdeme na sal, ten lepsi, alespon trosku nadstandardni, byl nastesti volny. Ja mela uz od stredy sileny prujem a tak se mi zdal klystyr zbytecny, takze jsem sestru ukecala na jakysi gel - yal, hlavne ho bylo o dost min nez 1,5 litru vody. Nejhorsi nebyla aplikace /nic prijemneho samozrejme, zvlast pri bolestech a 2min/ ale podle pokynu udrzet to v sobe 15 minut a jeste u toho chodit mi delalo velky problem. Bolesti se o dost zhorsily. Zacinala jsem toho mit dost, a manzel z toho byl taky spatnej. Chodil se mnou po pokoji, jako kdybych se ucila chodit po uraze. Drzel mne za ruce a rikal ted prava, ted leva a ja nemyslela na nic.
14 hod na sal. A pan doktor mi rika, vidim, ze uz jste si uzila dost, tak protoze se teprve zacinate otevirat a porod bude trvat minimalne dalsich 6 hodin, tak dame epidural, ktery vam to vyrazne ulehci a zkrati. Tak jo, vdecne jsem prikyvla, prestoze jsem puvodne epidural nechtela, bala jsem se nasledku, ale mela jsem v tu chvili vazne dost. Prisel anesteziolog, 4x pichnul do zad a bohuzel, ani jednou se netrefil!!!!!! A tim se nastartovala pohroma, ktera mela nasledky na dalsi tri tydny. Po pichnuti do michy se totiz nesmi 24 hodin vstat, a tak bylo jasne, ze zbytek porodu musim lezet a odrodit si to pekne normalne. Byla to pro mne rana, na tolik bolesti jsem tedy pripravena nebyla, manzel byl bezradnej a doktor primo zuril. Slo to silene pomalu. Nejhorsi bylo, ze deloha ma opravdu strasnou silu, a delala si, co chtela, bylo to naprosto mimo moji kontrolu, manzel rikal, ze jsem vypadala, jak zasazena proudem. Nejvetsi problem byl, ze mne to silene nutilo, tlacit a pomahat, jenze to bylo samozrejme brzo, a tak jsem si to jeste zhorsovala, protoze mi ten vnitrek zacal otekat. Doktorovi v 17 hodin ruply nervy, jinak si to neumim vysvetlit, zrejme uz nemohl vystat moje zoufalstvi. Videla jsem totiz zdeseni na porodni asistentce, kdyz ji rekl, je otevrena sice na 6 a kluk ma hlavu urcite 10, ale nejak uz ho dostaneme ven. Ja uz jsem tou dobou byla naprosto mimo sebe a nesvepravna, pres kapacku naridil dat mi nejake oblbovaky, abych to vydrzela. A pak mne narizl. Jestli jsem si pred tim myslela, ze co se tyce bolesti,jsem si sahla na dno, tak tohle bylo mnohem dal nez dno. Vim naprosto bezpecne, ze jsem zarvala, jako nejake zranene zvire, protoze sestricky z detskeho, ktere tam uz cekaly uplne nadskocily. Pozdeji jsem se za to silene stydela, ale kdyby mi alespon nekdo neco rekl nebo mne varoval, dal mi neco do pusy, ale neprosto beze slova.... a v tu chvili jsem se vzdala a rekla jsem, ze uz nemuzu a ze to nedokazu, ze umru.... manzel byl chudak uplne strachy bez sebe a doktor se soustredil na svou praci a stejne jsem na nej nevidela, ze.... Takovy ty kecy, ze neni nutne rodit v klasicke poloze, bla...... Pro doktora je to totiz bajecne prehledny a o matku jim moc nejde...
Situaci zachranila porodni asistentka, ktera mi konecne !!!rekla: To zvladnes, pojd, dam ti mokry hadr do pusy a budeme tlacit, proste musis. Tak jsem se sebrala a zacala takzvane spolupracovat. Asistentka mne rvala zleva, manzel zprava, vsi silou. Lukas doslova vylitl na potreti. Na rozdil od manzela jsem po druhem zatlaceni nastesti neslysela, ze doktor rika, jestli na pristi zatlaceni nevyjde, pripravte kleste. Manzelovi tak bylo mnohem hur nez mne. On byl totiz chudak pri smyslech a tak vsechno videl a slysel, ja ne. Asistentka se mi oprela loktem do bricha a mela jsem tam silenou modrinu, ale diky ni, se kluk dostal ne svet normalne, kleste by mohly byt pekny prusvih.
Vsechno tohle je ale nutne zakoncit tim, ze kdyz mi ten urvany uzlicek hodili na bricho, okamzite mi bylo vsechno jedno a popadla mne naprosta euforie, byl proste NEJkrasnejsi, NEJuzasnejsi, NAS. Okamzite jsem zacala zapominat a uz jsem videla jen ty oci. Pak ho ale sbalily z detskeho a ja zustala sama, ale euforie uz mne nepustila. Siti bolelo jak pes, ale behem siti, uz jsem komandovala manzela, at zjisti, jake ma Lukasek Apgar skore a jak mu je, a at mi ho prinesou, kvuli sacimu reflexu a vubec. A muj doktor od siti jen odsekl, Apgar skore, pcha, copak jste neslysela, jak zarval? Ten je ok. A taky byl. A pak mne konecne odvezli pryc.
Pak privezli zabalene a navonene to nase miminko a vsecko bylo nejkrasnejsi a nejlepsi...to na mne ovsem krome hormonu a materske lasky pusobily doznivajici anestetika, ktera ovsem behem porodu presla i na miminko a tak jsme oba nemohli celou noc spat. Cely dalsi den jsem nesmela vstat a tak manzel prebaloval a ja jenom jakoby kojila a lezela. V pondeli rano manzel odjel do prace a ja zustala cely den sama s mrnetem. Byla jsem celkem v pohode, ucila se prebalovat, vazit, cistit pupik a zkousela mezitim spat, kdyz se manzel kolem 17 hod (ca 48 hodin po porodu) vratil, uz mi bylo podstatne hur. Zacala mne silene bolet hlava a cely krk asi do poloviny zad. Ale tak, ze kdyz jsem s vypetim vsech sil dosla tri metry na zachod, roztrasla jsem se bolesti tak, ze jsem musela brecet a chtelo se mi zvracet. Rekla jsem to vecer na vizite, doktor rekl, ze to je, jak mne manzel a sestra rvali pri tlaceni a ze mam namozeny krk a prinesl nejakou mast. V 23 hodin jsem manzela poslala pro sestru, ze mam silene bolesti a nemuzu vstat, dala mi dva Ibuprofeny, ale tvarila se, ze to neni dobry do mlika a ze by bylo mnohem lepsi to vydrzet. To uz jsem brecela bolesti trvale. Manzel si ovsem myslel podle reakci personalu, ze jsem jenom precitlivela "poporodni blues" a tak mi to taky neveril. Porad mne povzbuzoval, tak pojd vstan a udelej to nebo ono. Myslel, ze brecim a proto se nestaram o maleho, ale ja brecela jenom bolestmi a vstat jsem proste nemohla. Zajimave je, ze nikoho nenapadlo, ze kojim o sto sest a nechavam si dite u sebe v posteli co nejvic, abych ho mela u sebe. A tak prece zadnou depresi vuci diteti nemam! Navic, aby se manzel vyspal, dal maleho setrickam, protoze u nas porad plakal a ja k nemu nebyla schopna vstat a pochovat ho. Sestricky misto toho, aby mi rekly, ze neplace hlady, ale protoze se budi svymi pohyby, a ze staci ho umet spravne zabalit, pak se bude citit dobre a bude spat, tak ho odvezly a ja se citila jeste hur. Takze ve dve v noci jsem vstala, protoze jsem mela pocit, ze ho slysim plakat a hledala jsem ho. Delalo se mi porad spatne ale nemohla jsem si pomoct. Jenze jsem nevedela, kde je, a v sesterne nikdo nebyl. Do rana jsem nemohla spat. Rano, kdyz jsem manzelovi vycetla, ze jsem ho slysela plakat, prijela sestra a na jeho dotaz, jak spal rekla, ze celou noc v kuse. Je jasne, ze pak si manzel myslel, ze mam jenom depku a trochu mne boli hlava.
Je fakt, ze, to jsem nespala uz treti noc,a byla jsem uz pekne pretazena, takze asi opravdu jsem slysela plac jenom ve sve hlave. Nicmene pri vizite rano jsem rekla primari, ze mne boli hlava, ale prestane, kdyz lezim rovne jako prkno bez polstare a mam porad zizen. Rekl /s lehkym usmevem/ at hodne piju a lezim a ze mi daji nejaky prasek na boleni hlavy. Dali mi dalsi Ibuprofen, takze jsem mohla dojit zase jen na zachod /vubec nehrozilo, ze bych s malym dosla na kontrolu k detske lekarce, a tak chodil manzel sam/ a se slzami v ocich ze zachodu zpet. Vecer sestra pochopila, ze mi opravdu je zle a objednala na dalsi den neurologa. Lekarka, ale prisla az v sest vecer a rekla, ze jsou to nasledky upusteni mozkomisniho moku po NEPOVEDENEM EPIDURALU a ze kdyz mam pocit, ze mi pomaha lezeni, tak mam lezet a pit. A vzit si Ibuprofen. Jak jsem se dozvedela pozdeji, mozkomisni mok se zase beze zbytku dokaze doplnit sam,ale je to individualni. U nekoho to trva den, u nekoho nekolik tydnu. Pripadalo mi, ze uz tam snad umru, protoze mi nikdo neveri a nikdo nic neresi. Navic mi nevyhovovala hygiena, neprevlekli mi postel a tak jsem lezela na spinavem prosteradle (krev, moc, vlasy, mleko), odpadky (pachnouci vlozky a plinky) vynaseli jen jednou denne a tak kos pretekal a smrdel, vytirali pomerne malo. Uz jsem nemela cistou kosili a rucniky a to jsem mela s sebou ctyri kosile, a hlavne muj muz lezel na provizornim luzku- coz byly tri jednotlive, prastare matrace na zemi a pres ne prehozene prosteradlo. Bolela ho zada natolik, ze jsem po treti noci videla, ze uz se nemuze narovnat. Kdyz se po porodu muzete pohybovat a starat o miminko, tak si asi techto veci ani nevsimate, ale mne ten pokoj hrozne pachnul. Bohuzel byly zrovna velke mrazy a kvuli miminku se nemohlo prilis vetrat. Vadilo mi 25 stupnu tepla a velmi suchy vzduch. Pripadalo mi tudiz nepatricne, ze na nadstandardu neni prebalovaci pult a vanicka, zato TV a lednice. Pro nas tedy zcela nanic.
Druhy den rano jsem si vzala dva nase soukrome Ibuprofeny (protoze jim uz dosly), nakojila dite k prasknuti, aby mel vahu k propusteni, doplazila se na kontrolu, zalhala, ze je mi lepe a chci domu. Malem jsem se tam slozila a pozvracela dite i sebe, ale zvladla jsem to. Nechapu, ze to nevideli. Byla jsem bila jak stena a chodila jsem se sklonenou hlavou, protoze jsem ji nemohla bolesti narovnat. Navrat do pokoje. Jen taktak, ze jsem nepozvracela chodbu, ale na zachod jsem to zvladla. Manzelovi uz to zacinalo byt divne.Oblect dite a sebe, narvat veci do tasky a zadnim vychodem k autu, pomalu jako zlodeji. A hlavne domu. Zavolala jsem mamince, ze ji nutne potrebuju, aby prisla k nam. Jizda autem byla silena, lezela jsem na zadnim sedadle a modlila se, aby mrnousek spal a ja nezvracela. Jakmile jsme dojeli domu, zacala jsem u auta zvracet jako Alik. Domu jsem dosla, jako kdyz neumim chodit, pomalu po ctyrech a zase ten tras celeho tela. MOJE MAMA Mi UVERILA. A hlavne, zavolala tatovi a ten sehnal doktora a privezl ho k nam. Ten konstatoval, po 17 letech praxe anesteziologa v Krci /u porodu temer denne/, ze mam tezkou reakci na upusteny mozkomisni mok, coz se projevuje upornymi bolestmi hlavy a pomaha lezet rovne jako prkno a silene moc pit vodu, ktera se navic jeste odcerpava kojenim (klidne 6 litru). Vstavat maximalne na WC a jit tam s pomoci. Odezneni priznaku je individualni, ale cim vice budu vstavat nebo dokonce chodit, tim vice si uzdraveni oddaluji.
Doma se mi vylozene ulevilo, co se hygieny a jidla tyce, ale na zlepseni stavu jsem si musela pockat tri tydny. Takze manzel prebaloval ve dne v noci, uspaval, nosil mi dite do postele na kojeni, a staral se i o mne, mel doma mimina dve. Bez nej a bez maminky by to neslo. Musim rict, ze zhruba tyden po porodu jsem byla vylozene zoufala, protoze mi bylo porad dost blbe a pripadala jsem si nemozne, smrdela jsem, do sprchy jsem sice dosla,ale neohla jsem ¨v ni stat.A do toho mi zacala mokvat jizva, o kterou jsem se nemohla starat.
Muj mozkomisni mok se po trech tydnech natolik doplnil, ze jsem dokazala byt s miminkem cele dopoledne sama, bez cizi pomoci.
Nikomu bych neprala, aby musel zazit, to, co ja, jenom proto, ze jsou nemozni lekari. Bohuzel u nas se pouceni pred epiduralem nemusi podepisovat, tak jako vsude jinde ve svete a to, ze nas nepoucili, co se mi muze stat a nikdo z personalu nepochopil, jak vazny problem mam a nutili mne vstat a jit se divat na koupani a chodit na vizity a kupovat si vodu..... Kdybych totiz napriklad v miste vpichu mela modrinu, tak mi mohl ten mok dal unikat do krve atd. Proste souvisi s tim rada komplikaci a samozrejme by mne nesmeli propustit drive nez po tech trech tydnech. Zazalovat vsechny jmenovite se mi chtelo tak prvni tyden. Ja se zlobila tak moc, ze s mym doktorem, ktery tam jen rodi, a o mych problemech ho nikdo neinformoval, po telefonu celou vec musel resit manzel. O komplikaci po epiduralu slysel poprve!!!!!!!! A to ma povest prvotridniho prazskeho porodnika.
Hlavni nadstandard, ktery jsem si u porodu doprala, byl nadstandardni manzel a jeho nadstandardni pece. Nas vztah se jeste posilil a zlepsil, coz jako vysledek take neni k zahozeni. A manzel se hned od zacatku o miminko starat musel, a bylo moc krasne se na ne alespon divat.
Dalsi miminko? V Neratovicich tedy rozhodne ne.