V r. 2002, kdy jsem byla těhotná, jsem při nákupu v prodejně omdlela a upadla(vytrvale jsem v tom období zvracela), lidi v kráme přivolali doktorku (bylo to blízko střediska) a ta mě poslala záchrankou do nemocnice ve VM. První, co jsem tam uslyšela, bylo: "Co ji sem vozíte, když je u všeobecný" (myšleno pojišťovny) od doktora na příjmu. Sestra ze sanitky se bránila, že oni musí převést pacienta do nejbližší nemocnice (tenkrát VZP neprodloužila s nem. smlouvu). Pak se p. doktor uvolil, udělal mi ultrazvuk a přitom mě udělal kázání, že bych se měla přehlásit k jiné ZP, abych k nim mohla jít rodit - on se snad domníval, že po jeho "vřelém přivítání" tam snad ještě někdy vlezu. Pak mi řekl, že mi nic není a můžu jet domů. Naprosto nikoho nezajímalo, jak to udělám, sama, sotva jsem se udržela na nohou, bez peněz (moje taška i s mobilem, vyjma dokladů, které někdo vyndal pro doktorku, zůstala totiž v prodejně. Jak jsem ocenila svůj zlozvyk nosit drobné mince po kapsách - hodily se mi na telefon.