Ahoj Marku,
myslim, ze mam v jistem ohledu pritele, ktery je ti hodne podobny - nezna sam sebe. Byt tebou udelam si ten zivot zajimavy tim, ze proste budu ruzne veci zkouset, abys zjistil, co te vlastne bavi, jaky vlastne jsi.
Chce to hodne odvahy a neni to jenom o tom, ze zacnes hrat fotbal nebo chodit do nemciny. Je to o tom, ze si priznas, co te stve a co se ti nelibi. Ale taky to, co mas rad a co "zeres". Ze zkratka obejvis svoje hranice.
Samozrejme je rodina poslanim cislo jedna. Ale zaroven to neni obetovani, nemuzes zit jen a pouze pro jine lidi, i kdyz je to tvoje zena a deti.
Jedna moudra kniha rika, ze pokud si nenasel sam sebe, nenajdes ani cestu k ostatnim.
Z pozice "druhe strany mince" ti muzu rict, ze zivot s takovym nenalezenym clovekem je sice hodne stabilni a jisty, ale taky hodne frustrujici a v neposledni rade i nudny.
Mam radost, zes udelal prvni krok a chces s tim nejak pohnout. Preju ti hodne odvahy najit sam sebe. Verim, ze tim zachranis nejenom svoje manzelstvi, ale predevsim prave sam sebe.
Iza