I já jsem se na vlastní kůži přesvědčila,že nejdůležitější je být v pohodě.Když jsem čekala soje první mimčo,byla jsem přesvědčená o tom,že kojení je naprosto běžná a samozřejmá věc.A ouha.Asi v 5týdnech Filípek řval,řval a řval.Přes dobré rady a hlavně mojí snahu kojit jsem stále přikládala,jenže když není,tak není.A tak jsme asi třikrát s obrovskýma kruhama pod očima navštívili poradnu,kde jsme pozorovali jak dítěti klesá váha.Jelikož jsem alergik Filda dostal Nutrilon Pepti.Filda netrpěl bolestma bříška,krásně rostl a všichni jsme byli spokojený.Když jsem čekala toho druhého,řekla jsem si,že to prostě zvládnu,a když všude píší,že není ženy která by nemohla kojit,byla jse přesvědčená,ze to musí jít.A co myslíte.Už z porodnice jsme odcházeli s příkrmem.Jenže moje mlíčko bylo tak slabé,že se David napil,a během 20min.plakal opět hlady.Nakonec to u nás vypadalo tak,že jsme krmili snad každou hodinu.Bohužel mu ani Nutr.Pepti nevyhovoval,tak jsme zkoušeli co by bylo nejlepší.Po mlíčkách se kroutil bolestma bříška,nebo stále ublinkával.Nakonec jsme vyhráli s Omneem.Můžu fakt doporučit.Jak je teda vidět není jednoduché ani kojit,ale ani krmit lahvičkou.Mám kamarádku,která v půl roce svojí holčičku kojí po 4hodinách,v noci spí jak dudek,a je náramně spokojená.Když krmíme společně,tak já než ohřeju vodu,smíchám s mlíčkem,ona má dávno nakojíno i vykrkáno.Kojení je prostě pohoda,ale když to nejde,tak se z toho prostě svět nezhroutí.