První těhotenství u mě skončilo porodem mrtvého dítěte a podruhé se nám narodila dvojčátka, chlapeček a holčička.
Už v porodnici jsem si je brala k sobě na postel. Musela jsem se na ně totiž pořád dívat, nemohla jsem se jich nabažit.
Dnes už mají děti svoje postýlky, palandy, ale občas, zpravidla vždy v pátek, si lehnou ke mě do postele, já jim povídám pohádky a zpívám a pak spíme všichni čtyři pohromadě. Nemám pocit, že by naše děti jevili známky rozmazlenosti, ani naše manželství nemá žádné problémy. Naopak, myslím si, že jsme rodina, která drží velmi dobře pohromadě. Děti jsou klidnější, a řekla bych, že je lepší, když si v posteli s máminkou zpívají, než aby koukali na televizi, nebo břečeli sami v postýlce.