Ahoj Jano,
my jsme Ondrovi koupili kolo, když mu byly tři. Tuším, že to byl nějaký typ BMX. Pořídili jsme tu k tomu i postanní kolečka, ty využil hlavně když (k mé malé radosti) projižděl kolo (vánoční dárek) po bytě, protože ven se ještě vzít nedalo a vyzkoušet se pochopitelně muselo. Venku s nimi jezdil asi čtvrt roku, pak jsme to začali zkoušet bez nich - naučil se to pořádně ani ne za měsíc. Ježdění s postranními kolečky je bez problémů, na učení opravdového ježdění je třeba se asi obrnit trpělivostí. Ondrovi to ze začátku nešlo (šlapal jen dokud jsem mu pomáhala udržovat rovnováhu, jak jsem ho pustila, okamžitě se kácel) a protože je trochu "vzteklík" neobešlo se to bez breku a prohlášení, že se to učit nechce a nebude. Ale pak se to jednoho dne zlomilo a když jsem ho pustila, jel asi 20m sám. A pak už to bylo bez problémů. Chvíli jsem mu ještě pomáhala při nasedání a běhala za ním (jako poslední pomoc), dokud nenabyl potřebné jistoty, ale už prostě jezdil.
Pokud jde o typ kola, moc se v tom nevyznám, takže je těžké radit. Na první pokusy bych osobně koupila něco menšího lehčího (třeba i z druhé ruky), aby se to Kubovi líp ovládalo, a bez rámu ("dámský" typ kola), aby nebyly problémy s nasedáním. U brzd bych dala přednost zadní brzdě - tzv. "torpédu", protože podle mne je pro dítě jednodušší v případě potřeby zabrzdit šlápnout dozadu než se pokoušet zmáčknout brzdu. Ondra měl na prvním kole právě "torpédo" a osvědčilo se mi to, protože přední brzdu špatně umáčkl ještě ve chvíli,kdy jsme kolo prodávali a pořizovali mu větší. Proto, pokud budete kupovat kolo, které bude mít i zadní brzdu na řidítkách, doporučuji důkladně vyzkoušet, zda není na Kubovy ručičky příliš velká.
Nevím jestli to byly zrovna rady, které jsi čekala, ale doufám, že Ti třeba pomohou, nebo alespoň vyvolají polemiku někoho zkušenějšího (protože moje rady jsou prověřené právě jen tou jednou zkušeností s Ondrou).
Ať Vám to dobře šlape.