Vůbec to není snadné dát dohormady zaměstnání a mateřské povinnosti. Když se teď na ten čas ohlížím zpět, vybavuje se mi jediné, když jsem se snažila stoprocentně věnovat práci, měla jsem výčitky, že něco zanedbávám doma a naopak. Nejhůř jsem to prožívala při nemoci dětí.Naštěstí jsem měla volnější zaměstnání v tom smyslu, že jsem si ledacos mohla udělat pro práci i doma a nebo chodit do práce večer, kdy zase zaskočil manžel. Ideální by byla podle mne sousedská výpomoc a to myslím i na případ letních prázdnin, mít kamarádku, které bych mohla třeba na týden svěřit mé děti a ona na oplátku učinit tutéž službu pro mne. My jsme to s manželem řešili tak, že já si brala celý měsíc dovolené v létě a trávila ho na chalupě sama s dětmi a druhý měsíc zase on. Pravda, ne každý je ochoten připustit, že vlastně manželé se "míjejí", ale ono to tak úplně nebylo, manžel a pak zase já jsme dojížděli o každém víkendu a bylo to fajn. To se nám moc osvědčilo, děti byly celé léto z Prahy venku a dodnes na to rády vzpomínají.