Radko,
musím říci, že docela souhlasím s Tvým názorem. Začala jsem Ondru dávat do školky také hlavně kvůli společnosti jiných dětí (je jedináček, takže jsem to považovala za důležité), i když se přiznám, že určitou roli v tom hrála i chuť vrátit se do zaměstnání. Do školky začal Ondra chodit, když mu bylo 3a3/4 roku. Předtím už chodil (většinou dvakrát týdně) do Klubíčka (hravé dopoledne pro děti, které nechodí do školky v podstatě se školkovým programem), takže to nebyl takový zlom. Řekla bych, že je ve školce docela spokojený, našel si tam trvalejší kamarády (což v Klubíčku moc nešlo, protože většina dětí tam chodila dost příležitostně a nepravidelně), ke kterým občas chodí na návštěvu on, nebo naopak oni k nám.
U Vás možná vidím trochu nebezpečí v tom, aby syn nežárlil na to, že on jde do školky, zatímco Ty zůstáváš s mladším sourozecem doma - setkala jsem se s tímto problémem u dvou Ondrových kamarádů, jejichž maminky jsou s mladšími setřičkami doma (přitom jeden z těch kluků byl vždycky podle mne velice společenský, bez problémů chodil s Ondrou do Klubíčka). Ale to asi taky záleží na povaze dítěte, protože naopak jiná Ondrova kamarádka se naopak do školky těšila, protože doma jí občas bráška zničil její "výtvory" a s některými hračkami si mohla hrát jen když bráška spal (z důvodu, aby jí v nestřežené chvíli třeba nezbaštil kostky z Lega nebo neolizoval štětce).