Já jsem narozdíl od Venduly neměla se sháněním zaměstnání problémy. Nastupovala jsem zpět ke stejnému zaměstavateli v podstatě na stejné místo. Zaměstavatel mi dokance dal bez problémů třičtvrtě roku neplacené volno, protože jsem chtěla Ondru dát do školky až od září a nikoliv v lednu, kdy mu byly 3 roky (mimochodem setkala jsem se s tím, že si některé maminky myslí, že jim zaměstnavatel musí držet místo po celou dobu, kdy dostávají rodičovský příspěvek - takže pozor, nemusí; tuto povinnost má jen do 3 let dítěte, pak buď musíte nastoupit nebo se s ním dohodnout na neplaceném volnu, což většina zaměstavatelů dává nerada, můj případ je asi spíš výjimka anebo dát výpověď).
V práci záleží asi hlavně na pochopení nejbližšího okolí. Já mám bezvadné kolegyně i šéfku, které mi vycházejí vstříc třeba pokud jde o plánování dovolených nebo když potřebuju s Ondrou oběhat nějaké doktory (zubař, logopedie - ono se vždycky něco najde). Spíš mám nepříjemný pocit já, že už zase přijdu později nebo potřebuji dřív odejít. Když je Ondra nemocný, beru si práci domů (naštěstí to většinou jde) nebo chodím do práce až odpoledne, kdy si nějak zařídíme hlídání (babička, manžel, kamarádi).
Pokud jde o Internet, jsem na tom jako Vendula - na tyto stránky nahlížím v práci, takže obvykle není moc času. Určitě se se ještě k tomuto tématu vrátím a budu se i těšit, že tu najdu nové příspěvky (protože člověka potěší i fakt, že se někdo potýká se stejnými problémy jako on).