Letos v březnu jsem porodila u Apolináře. Když jsem se svými dvojčaty, Markem a Agátou, po 14 dnech odcházela domů, tak jsem při loučení děkovala dětským sestrám za pomoc, trpělivost a ochotu, které se mně, resp. všem třem dostalo. Staniční se mě zeptala, jestli jsem opravdu tak spokojená, jak to říkám a když jsem jí řekla, že ano, požádala mě, zda bych svoji spokojenost mohla prezentovat na tomto webu, kde se zrovna Apolináři příliš nedaří. Po přečtení několika nepěkných příspěvků na Apolináře, ale i na jiné porodnice, jsem se rozhodla, že tak učiním. Chci Vám všem, budoucím maminkám, případně těm, které máte již své zkušenosti a nebudete rodit poprvé, říci, že u Apolináře se nejprve mně, ale potom i mým dětem dostalo opravdu velmi dobré péče. Nejprve jsem strávila týden na rizikovém oddělení, kde nemohu vytknout nikomu nic .Toto oddělení je po rekonstrukci výstavním oddělením, připadala jsem si tam jako v hotelu či na rekreaci se vším všudy. Krásné a milé prostředí, pokoje zařízené nad nadstandard (jak jsem dalším pobytem na 6 nedělí zjistila), vše v sympatických teplých barvách, dřevěné postele, stůl i židle, prostorná koupelna na pokoji a "hotelové služby" až na pokoj, skvělý personál: lékaři, sestry i ostatní. Můj další pobyt se odehrál na porodním sále, opět skvělí, milí a laskaví lidé. Super tým. Opravdu to, z čeho jsem měla strach, proběhlo ani nevím jak, prostě v pohodě. Dále jsem putovala na JIP. Nemám co dodat: přivezli mě, asi za hodinu další pani. Sestřička Vlasta, která se o mě (nás) starala, se vůbec nezastavila, stále okolo nás "lítala" a starala se, zda nemáme nějaké problémy, potřeby, jestli nás to nebolí víc než je únosné (obě jsme byly po císařském řezu). Byla jsem překvapená, jak je vůbec možné, že se někdo o nás tak pěkně stará. Milé překvapení pro mě bylo, že i další sestřičky (porodní asistentky), které se o mě staraly, byly stejně úžasné. Nevěděla jsem, že je možné projevit tolik starosti a poskytnout tolik péče a teplých slov, kolik se mi jich za těch čtrnáct dní dostalo. Takže péče o mě, jako o matku, byla všude PRVOTŘÍDNÍ. O lékařích, gynekolozích, vůbec nemluvím, bylo vidět, že jsou odborníci a profesionálové. Dětičky byly nedonošené a potřebovaly také pomoc. Na dětském oddělení (nedonošencích) se jim jí dostalo tolik, kolik jí potřebovaly. Já sama jsem při kojení a hlavně při dokrmování (s tím mně sestry musely hodně pomáhat) strávila hodně času na boxech, kde moje děti byly v inkubátoru a na monitorech. Když jsem viděla jaká práce to je, starat se o tolik miminek ve dvou nebo ve třech a to pořád, bez přestání, musela jsem před sestrami smeknout. To, aby byly milé a usměvavé a na každého přívětivé celých 12 hodin směny, je stálo určitě mnohé přemáhání a věřte mi, že po tolika hodinách, které jsem s nimi strávila, jsem se koukala jinýma očima na to, že se někdy nesmály, že se jen "normálně" tvářily. To, že se nemračily a na nikoho se neutrhovaly, mně přišlo jako výkon. Když si jen představím, kolik takových "mě" tam měly. A každá, tedy i já, by chtěla aby zrovna její děti dostaly to NEJ. A to, že jsem jim viděla pod ruce, je nechávalo v klidu a když viděly, že mě něco ohledně dětí trápí, vtipkovaly (hlavně Bláža) a snažily se mě rozptýlit, abych to lépe zvládla. Určitě si uvědomovaly, že ony jdou po práci domů a já tu budu 14 dní. Musím říct, že bez sester z dětského, bych tu dobu, co děti musely být v nemocnici, nezvládla. Díky. Všechny nespokojené rebelky bych chtěla z tohoto místa požádat, aby si uvědomily, že každý jsem nějaký, někdo je "ze stejného" těsta a někdo " z jiného". Že práce všech v porodnici je také jen práce, že to nejsou žádní misionáři a misionářky, i když tak zvláštní okamžik, jako je narození vlastního dítěte, nám připadá jako moment, nad kterým by se měl pozastavit svět. Jenže nás, rodiček, je mnoho, jsme prostě jen "další" a všechno to, co bychom si přály aby bylo samozřejmostí bude možné až bude změněn systém poskytování zdravotní péče, až bude možné platit si pojištění (dosud pouze odvádíme daň přímo určenou na zdravotnictví), ze kterého budou námi "požadované služby" hrazeny nebo budeme za služby přímo platit. Vše, co se nám dostává nad rámec základní péče, je v ochotě ošetřujícího personálu a je zcela nad rámec jejich zaměstnaneckého poměru. Možná jsou opravdu misionáři a misionářky, jinak tomu nerozumím. Každá jsme zvyklá nějak jednat a všechno dělat určitým způsobem a mít na věci vlastní názor. Pak se nás může dotknout to, že po nás někdo chce něco úplně jinak. Ne každý to umí nebo chce podat tak, aby nebyl zavdán pocit vedoucí ke stížnostem. A pokud Váš porod bude probíhat normálně a dítě bude v pořádku, tak 4 dny se dají vydržet za všech okolností. V případě, že ne vše probíhá bez komplikací, tak je pro další život důležitější kvalifikovaný a odborný zákrok, než úsměv na rtech. A odborníci u Apolináře určitě jsou.