Ahoj Alice,
koukám, že jsme se u Apolináře vyskytovaly ve stejnou dobu, dokonce jsme nějakou dobu nejspíše ležely na pokojích vedle sebe. Předpokládám, že miminka jsi měla na intermediárním oddělení č. 1, protože já je měla na dvojce a vás jsem tam nezaznamenala. Každopádně souhlasím s tím, co tu popisuješ, mám stejné zkušenosti, vždyť i já tu psala něco podobného. Jen se ženskými sestrami jsem neměla tolik štěstí jako ty, ale to mohlo být i tím, že já rodila spontánně, na JIPku jsem se nedostala, zato jsem byla na pokoji, kde se tak nějak předpokládá, že už maminky nebudou mít problémy (většinou maminky už propuštěné, které jsou v porodnici jen kvůli svým dětem). Mně se zrovna stalo, že jsem problém měla, ovšem drobný, takže jsem sestřičkám život příliš nekomplikovala. Ovšem moje spolubydlící měla problém vážný a přesto se k ní sestry chovaly velmi neuctivě (ty samé, co se starají o maminky na JIPce a jsou určitě skvělé). Zejména jedna sestra byla hodně nepříjemná, asi měla pocit, že ta maminka, když je na tomto pokoji, problém mít nemůže (a přesto ji mohl stát život) a že jen otravuje. Každopádně, když se o tom trochu začalo mluvit, dočkala se tato maminka i omluvy za chování té sestry a to od staniční sestry. I to je známka toho, že to u Apolináře funguje.