V roce 2002 jsem rodila na Fifejdách dceru. V zanedbané špinavé nemocnici s jedním záchodem tekoucím a druhým nemytým, s rezavými dveřmi ve sprše, s nefunkčním ventilátorem ve sprše bez okna, a roomingem těžkých železných postýlek, které bylo nutno s velkým úsilím odsunout a pak teprve se protáhnout z vlastní postele ven.
Po 12 hodinách byl porod ukončen císařským řezem, důvod mi nebyl sdělen. Poslední 4 hodiny před porodem nebyl prováděn monitor dítěte, sestry se na mně přišly pouze cca 1 za hodinu "podívat". Vedoucí lékař porodu MuDr. Ožana před ukončením své služby a odchodem domů nařídil císařský řez a po té odešel. Čekala jsem ještě cca 1 hodinu na operačním vozíku ve stavu rozběhlého porodu, lékař k provedení operace nebyl volný.
Operace proběhla v plné narkóze.
Den po porodu jsem obdržela od dětské lékařky informaci, že dítě je na jednotce intenzivní péče a tedy jej nemohu vidět. Dostala jsem do ruky lístek s telefonním číslem na které mohu v určitých hodinách volat o informace o stavu dítěte. Na moji žádost o kojení dítěte mi byla přinesena sklenička od dětské výživy s rezavým víčkem k odstříkávání mléka. Návštěvy dítěte jsem v jiné (také velmi zanedbané budově) mohla provádět pouze za asistence manžela. V nemocnici nebyl nikdo, kdo by mi po porodu umožnil za dítětem zajet (nebylo možno se doplazit po vlastních).
4 den po porodu mi sdělili, že dítě bylo odvezeno do nemocnice v Porubě, jelikož má virus, který je nutno od ostatních dětí izolovat a je nebezpečný. Za dítětem jsem odjížděla taxíkem, jelikož Fifejdy mě odmítly přepravit a také propustit.
Tuto zkušenost sděluji až po narození svého druhého dítěte. Dříve mi strach z pomsty našeho zdravotnictví nedovolil.