Souhlasím s Vámi - zdá se mi to také absurdní, ale jen na první pohled. Za sebe musím říct, že jsem byla ráda, že se mohu jet vyspat domů. Možnost ubytování byla, ale v té době (rok 2001) byl pro tyto účely k dispozici pouze pokoj ve staré části nemocnice, v suterénu pod dětským oddělením. Znamenalo to bloudit dokola dlouhými chodbami přes celou nemocnici a v noci se prý odtud stejně k dětem nedalo dostat. Nevím, jaké máte zkušenosti, ale já jsem se opravdu radši jela vyspat a hlavně "psychicky vzpamatovat" domů, k manželovi. Když je miminko v inkubátoru na JIPce, napojené na přístroje, nejste mu nic platná - můžete ho sice hladit (a vůbec nepochybuju o tom, že to pro něj má velký význam), ale celý den na JIPce postávat nemůžete. Jezdila jsem tam každý den, zpočátku jen na krátkou návštěvu, až později, když už byl syn na intermediálním oddělení, jsem tam s ním trávila takřka celý den - většinu času ale prospal a já mohla akorát tak chodit po chodbách a "koukat do blba" - nikdy bych nevěřila, jak tohle "nicnedělání" člověka unaví - večer jsem byla opravdu vděčná za vlastní postel a pár milých slov a pohlazení. Několik maminek, které jsem v Motole poznala, využívalo výše zmíněnou možnost ubytování, protože bydlely dále od Prahy a nemohly denně cestovat tam a zpátky - moc nadšené nebyly a spíš se tam v noci bály (když jsem ten pokoj v suterénu viděla, tak se jim vůbec nedivím, útulné to nebylo). Mám ale dobrou zprávu - krátce po našem odchodu domů byla zahájena rekonstrukce a v současné době jsou (kromě jiných změn) k dispozici "roomingové" pokoje už i pro maminky nedonošených dětí (jedno bývalé oddělení šestinedělí - hned vedle JIPky).