Zdravím všechny, co se chystají k porodu a mají, jako já, obavy a strach. Lukášek je mé první miminko, nechodila jsem na žádné předporodní přípravy ani"omrkávat"porodnice, každý den jsem cvičila na míči a 1-2x týdně chodila plavat, dokud mi to můj zdravotní stav dovolil (poté jsem chodila pouze na delší vycházky). Do té doby jsem byla rozhodnutá pro Bulovku (byla jsem zde v 33týdnu i hospitalizována a chovali se ke mně skvěle), která je od mého bydliště nejblíž. Při monitoru však zjistili u Lukáška nepravidelnosti srdíčka a tak jsem se po veškerých vyšetřeních rozhodla rodit v Motole. Přestože mi všichni lékaři říkali, že do termínu nejspíš nevydržím, vydrželi jsme:-) Lukášek se narodil necelé 2hod. po příjezdu do porodnice za přítomnosti mého manžela, bez klystýru a epiduralu-ty se nestihly, PA mě jen částečně oholila kvůli nástřihu. PA s mladou paní doktorkou mě celou dobu povzbuzovali, jak jsem skvělá a jak mi to jde (vůbec mi to nešlo:-)) Nástřih jsem necítila, šití jen částečně, ale to už jsem moc nevnímala. Na oddělení 6ti nedělí jsem u sebe Lukáška mít nemohla, kvůli monitoru srdíčka, nosili mi ho pouze na kojení. Strávili jsme tam trochu delší dobu a to odděleně, což pro mě bylo nejhorší. Sestry na oddělení byly bezva-až na jednu, na dětské si také nestěžuji, i když jedna směna taky byla nepříjemná a ta měla vždycky službu s tou jednou protivnou setrou z oddělení. Ale všude se najde někdo, kdo vám to znepříjemní. Shrnutí nedostatků: porodní sál, přístup a porod bezva, šestinedělí-nošení miminek na kojení po 3 hod.(i když neměli hlad), jak se má kojit mi každá sestra vysvětlila jinak (člověk si z toho holt musí vybrat), některé dětské sestry byly silně cítit cigaretovým kouřem, což by u miminek být nemělo, ale jinak super, MOTOL doporučuji. I jídlo tam měli dobré a já jsem dosti vybíravá:-) Takže nemějte strach a přeji vám hodně štěstí při porodu a hlavně zdravé miminko!