Ahojky Maco, pisu pozde, ale prece :) Moc Ti dekuju za podporu. Koncim 11.tyden a na mimiska se moooc tesim! Nejradsi bych preskocila vsechny ty zbyvajici mesice! ;)
Uz se mi udelalo lepe,tzn. bricho me stale neboli a ja se zase pomalu vracim do normalu. Jezdim si na kole ty sve streky a cvicim skoro jako pred tim. Nezda se, ze by piskotek protestoval. Pouze lezeni jsem se musela vzdat. To bylo asi nejtezsi, ale doufam, ze se k nemu za nejakou dobu zase vratim. Zacinam si zvykat na svoje menici se telo a tesim se az pujdu pristi tyden k panu doktorovi pro tehotenskou knizku. Snad potkam nejakou tu tehulku, abychom to spolu mohly vsechno probirat. Jen ta precitlivelost me nejak neopousti. Stale ty emoce nemuzu ukocirovat. Obcas je to trochu problem, protoze muzicek me takovou nezna a nezareaguje na to vzdycky s klidem (ten snad u cholerika hledat je blaznostvi). A tak stale vysvetluju a vysvetluju a on to po case zase na chvilku pochopi, ale jasne mu to neni. ;) Nemam mu to za zle, protoze sama to dost dobre nechapu. Psala jsi o zadychavani, mam to take, i kdyz se to pomalu lepsi. Ze zacatku to bylo dost frustrujici, protoze jsem nemohla najednou vyjit k nam do druheho patra (pred tim jsem to s prehledem vybehla bez zadychani se). Nekde jsem vycetla, ze to udajne souvisi se zmenou hladiny hormonu, mam pocit, ze to byl progesteron. Takze doufam, ze uz Te to take prechazi. Preji Ti krasny zbytek tehotenstvi, zdraveho mimise a at jste cela rodinka spolu stastna! Lenka