Po pročtení některých příspěvků jsem byla mírně zmatena: skutečně se můžu domnívat, že mým spolucestujícím v tramvaji či v autobusu bude méně vadit dítě řvoucí, než dítě (nenápadně) sající?
Je docela těžké nekojit na veřejnosti, když máte trvalé bydliště na opačném konci města než bydliště skutečné (a nemáte auto): znamená to totiž, že musíte občas strávit značnou část dne ve městě - cesta na různé úřady a lékařská vyšetření a zpátky mi mnohdy zabere šest nebo i osm hodin; a jak to mám udělat s dítětem, které se svého mlíčka dožaduje zhruba každé jedenapůl hodiny (v teplém počasí třeba i po hodině)?
Mám vynechat pět šest kojení? Nebo radši oželet přídavky apod., jen abych nemusela přes město na sociálku?

Dovedeno do důsledku by mé rozhodnutí nekojit na veřejnosti znamenalo, že dítě až do odstavení buď nevynesu z bytu, nebo se s ním budu procházet jen kolem silnice; do parku to totiž máme asi dvacet minut cesty, což znamená, že s rozhodnutím nekojit venku bychom mohli v zeleni trávit maximálně tak čtvrthodinku.

Takže na veřejnosti kojím (ani mi nic jiného nezbývá). Jsem si zcela jistá, že za celých těch pět měsíců kojení venku (v parku, v tramvaji, v autobusu i mezi sloupy v metru) nikdo nezahlédl ani kousínek mého ňadra (kojím většinou pod šátkem, mezi knoflíčky halenky nebo pod rozepínacím rukávem šatů ke kojení uzpůsobených) - pokud si tedy vůbec všimli - a pakliže někoho pohoršuje samotný fakt, že malé dítě saje z něčeho, co není vidět, je to čistě problém jeho fantazie a nikoliv můj.

Vždyť i v USA se na ulici může pít alkohol z originální láhve, pokud je láhev zabalená v sáčku... :)