Já si myslím, že věkový rozdíl je dost individuální. Pro mne samotnou je přijatelná dolní hranice dva roky a horní pět let. Máme syna 3,5 roku a v říjnu mu přibude sourozenec. S takovým věkovým rozdílem jsem zatím spokojená.
Rozdíl menší než dva roky se mi zdá pro maminku hrozný, těžko si dovedu představit, jak bych to vůbec zvládala, ale znám maminku, která má v tomto odstupu tři děti, z toho nejstarší postižené těžkou mozkovou obrnou a při tom všem fofru jsou relativně v pohodě.
Jsou-li sourozenci od sebe víc jak pět let, jsou to vlastně dva jedináčci. Já sama mám o osm let starší sestru a nikomu bych takový velká rozdíl nedoporučovala. Náš vztah byl vždycky obtížný i vzhledem k tomu, že jsme výrazně odlišné osobnosti. Teprve dnes, když je mi třicet pryč a sestra už se blíží ke čtyřicítce, se to troch stabilizovalao, ale ne moc.
Její dcery už si užívají plnými doušky puberty, zatímco já mám jednoho školkáčka a malinké novorozeně mě na podzim čeká - zase nemáme nic, co nás spojuje.
Takže se připojuji k názoru: nic neuspěchat ale s ničím taky moc dlouho neotálet.