Štěpánko, je to přesně tak, jak napsala Ivule. Samozřejmě jsem vůbec nepředpokládala, že snad dceru nutíš k učení písmenek. Můj syn také počítá do stovky, sčítá i odčítá do 20, nejdříve se naučil písmenka, teď už čte /v září nastupuje do první třídy/. Taky jsem ho nenutila, chtěl to vědět, tak jsme mu to vysvětlili a nechali ho, ať si poradí. Mně spíš šlo o Tvůj nápad dceři trochu přiblížit školní období těmi domácími přípravami. To se mi opravdu moc nelíbí. Můj syn mi také chce přečíst, co nového v knize objevil nebo ukázat, že umí spočítat příklady, které mu předtím nešly - samozřejmě si k němu sednu, poslechnu, případně vysvětlím, když mu něco nejde. Ale to musí sám, jen když chce. Nemyslím si, že by byl šťastný, kdyby teď po školce místo běhání s klukama na hřišti si musel třeba povinně číst či počítat /třeba i chvilku/. Jsem přesvědčena, že až nastoupí do školy, pochopí nutnost vypracování domácího úkolu. Ale teď? Není hloupý, takže ví, že teď to není nutné, protože to nikdo nedělá, kromě něho /tedy kdybych mu zavedla nepovinnou domácí přípravu/.
Nejsem si jista, zda teď jsem to vysvětlila srozumitelně. Ale Ivule mě pochopila dobře.