Ahoj Věro,
vyloženě mne potěšilo, že těžká rána nejsou jen u nás. To. co bylo v době mateřské výhoda (Ondra vstával po osmé, takže jsem se v klidu vyspala a občas ještě stihla i něco doma udělat), se teď jeví zcela opačně (jak teď závidím kamaráce, jejíž dítko se do miminkovského věku budí v šest). První rok (načala jsem po mateřské v práci už třetí rok) jsem se utěšovala tím, že si časem zvykne a bude to lepší. Tuto iluzi mám dneska už za sebou a smiřuji se s tím, že Ondra je "sova" a "skřivánka" z něj prostě neudělám. Už proto, že naprosto stejná "sova" je i tatínek (ten prohlašuje, že se částečně budí až v polovině cesty do práce a úplně až když si dá v práci první kafe). Z toho také vyplynulo naše rozdělení "rolí" - oni dva by se ráno zřejmě úspěšně zmasakrovali. Takže ráno vodím do školky já, odpoledne vyzvedává tatínek který si kvůli tomu posunul pracovní dobu o půl hodiny dopředu, aby byl kolem půl čtvrté ve školce (což ho vzhledem k jeho vztahu ke vstávání příliš nenadchlo, ale nese to statečně). Já jsme vzdala představu, že ráno Ondru probudím, on se obleče a já zatím připravím snídani. Realita je taková, že navlékám oblečení na polospící dítě huhlající, že chce ještě spinkat a reagující (brekem) pouze v případě, že se na něj pokouším navléct nějakou část oblečení, kterou nesnáší. Teprve cestou ze záchodu se obvykle probudí natolik, že je ochoten se pustit do snídaně (kterou s ním musím ovšem prokonzultovat večer, aby se nestala případným zárodkem problémů, protože jakékoliv spory jsou ráno neřešitelné). Na druhou stranu musím říct, že pokud se výjimečně vracím domů dřív (třeba proto, že po nějakém jednání nejdu už zpět do práce) a ženu se do školky s tím, že Ondru vyzvednu dřív, obvykle se dočkám toho, že mi sdělí, že si nutně ještě potřebuje něco dodělat a že mám přijít později, příp. na něj počkat (tím ovšem nemyslí počkat pět minut, ale spíš tak půl hodiny). Myslím si proto, že mu až na to vstávání školka vyhovuje, a tak se necítím jako macecha. O zkráceném úvazku jsem uvažovala taky, ale všichni mi to rozmlouvali ("práce se od tebe bude čekat stejná, peněz dostneš míň"), tak jsme to zkusili na plný úvazek a zatím to jde (i když někdy těžko). Příští rok nás ale čeká první třída, takže na ten zkrácený úvazek možná dojde. Teď má Ondra možnost dospat se případně po obědě, ve škole to nepůjde, takže uvidíme, jak to bude zvládat.
Psát by se toho dalo ještě hodně, ale nedostává se čas, tak do této rubriky zase napíšu někdy příště.