Všechny děti jsem kojila vcelku dlouho a bez problémů, nejmladšího dokonce dva a půl roku a jeden z důvodů, myslím si, byl i ten, že jsem si - od druhého dítěte, neboť při prvním jsem ještě měla pocit, že musím dodržovat jakýsi "režim"-brala děti do postele. Nakrmili se v noci tak jak potřebovalo, bylo to bez pláče, bez přebalování - a tudíž i bez mé nevyspalosti, při kojení jsem téměř spala, miminko (ba později i batole) se v klidu napilo a spokojeni jsme byli všichni. Ani manželský život netrpěl.
Myslím si, že režim a "důslednost" je třeba dodržovat jinde, ne u miminek. Tam je potřeba hlavně klid, pohoda a právě maximální fyzický kontat. Ostatně, potěšení z návštěv v naší posteli si mladší hoši dopřejí rádi dosud a já jsem ráda - jen co se jich dotkne puberta, budu špendlíčkem hrabat pro trochu toho fyzického kontaktu! V tu chvíli se přirozeně odtáhnou a držejí si své soukromí, vidím to na nejstarší dceři. Takže - nebojte se, na řeči nedejte a miminku nepřestávejte jakkoli dávat najevo, že jste s ním. Je to pro jeho pocit bezpečí a klidu to nejlepší.
Káťa.