V Neratovicích se nám v květnu narodil syn Oliver. Výběru porodnice jsem věnovala dost času, mimo jiné i prostřednictvím těchto internetových stránek, a s konečnou volbou jsem byla více než spokojena. Jelikož je Oliver naše první miminko, nemám pochopitelně vlastní srovnání s jinými porodnicemi, pouze to, co člověk zná z doslechu. Každopádně se v této porodnici nepotvrdil žádný katastrofický scénář porodu, kterých jsem od svých známých, které rodily v jiných porodnicích, slyšela spousty. Celou dobu porodu mě prohlížel pouze jeden lékař, věnovala se mi jedna porodní asistentka, ne že se na vás podívá kdo jde kolem, jak je to údajně běžné zejména ve fakultních nemocnicích. Všechen personál v Neratovicích, lékaři, porodní asistentky, dětské sestry i obslužný personál byl velmi milý a nápomocný. Za tři dny, které jsem zde strávila, jsem se nesetkala s nikým neochotným a domnívám se, že i ta část personálu, se kterou jsem se osobně nesetkala by dopadla na jedničku. Zpočátku jsem měla problémy s kojením. Všechno nakonec proběhlo velmi hladce díky dětské sestře, která mě a Oliverovi věnovala hodně času a stále mě ubezpečovala, že mohu kdykoliv v noci zavolat telefonem na sesternu, a že ráda přijde. To, že byl manžel celou dobu porodu a dvě noci (byla jsem na jednolůžkovém pokoji) se mnou a s Oliverem, bylo samozřejmostí. Celou dobu mě všichni ubezpečovali, jak je miminko krásné, jak hezky roste a jak to všechno dobře dělám, což je myslím právě v době těsně po porodu velmi důležité.
Zkrátka a dobře, všechno to sice vypadá tak, jak by mělo v každé porodnici, ale mám takové nejasné tušení, že Neratovice jsou spíše vyjímkou. Moc a moc děkuji všem, kteří se o nás od 10. do 13. května starali a přistupovali ke mě jako ke zdravému člověku, který má právo vědět, co se s ním v příštích hodinách bude dít, a ne jako k nesvéprávnému pacientovi. Pokud nám bude dopřáno mít další miminko, volba je jasná.