Vážená paní Fikarová,
Jsem matka dvou holčiček. Jedné už je devět let a do MŠ už nechodí, ale té druhé jsou 4 a MŠ navštěvuje.
Vzpomenu-li si na dobu kdy jsem chodila sama do školky není mi příliš dobře. Prakticky nic na co si vzpomínám není pěkné. Neustále jsme museli něco dodržovat a učitelka měla své oblíbence a neoblíbence. Já patřila k těm druhým. Proto jsem měla strach dát do MŠ i své děti, ale jelikož jsem se z města ve kterém jsem bydlela odstěhovala, dostali moje děti příležitost chodit do školky na vesnici. Musím říci jedním slovem paráda. Moje mladší dcera školku i paní učitelku miluje. Nikdy se nestalo, že by tam jít nechtěla. Děti sice nemají možnost navštěvovat spoustu kroužků, ale to přece vůbec nevadí. Ve školce se toho naučila spoustu (včetně brnkání na klavír a různé výtvarné a modelářské techniky). Já nepotřebuji mít všeobecně vzdělaného prcka, ale spokojené dítě. Paní učitelka děti do ničeho nenutí, vše se děje po dohodě s dětmi a ke všeobecné spokojenosti všech. Buhužel však my jako rodiče musíme každoročně bojovat, aby nám naší bezvadnou školku nezavřeli, protože je u nás málo dětí. Neumím si totiž představit dát své dítě do školky ve městě. Byla jsem se tam podívat a vůbec se mi to nelíbilo. Děti seděli spořádaně u stolečků jelikož měli (podle sdělení učitelky) pracovní činnost, ale vůbec mi nepřipadalo, že by je to nějak bavilo. Dostala jsem k přečtení provozní řád školky a pracovní rozvrh dětí a bylo mi na nic. Žádná svoboda, žádná možnost dát dětem příležitost podílet se na rozhodování o tom co budou dělat. Bylo mi smutno a věděla jsem, že jestli zruší naší školku tak sem svoji dceru určitě nedám.
Doufám, že takových školek jako máme u nás na vesnici je více a vyrůstají v nich šťastné děti.
Martina