Mně osobně se nemoc projevovala úplně tradičně : zduřené uzliny, šílené bolesti hlavy, únava, malátnost, horečky, angína - strašné bolesti v krku - pocení... Bylo to strašné ! Nejhorší, že jsem tak týden chodila i do školy a vůbec netušila, že mám monunukleozu ! Pak po nějaké době jsem se už vydala k doktorce v domnění, že mám angínu, ale po odběrech krve mě ještě týž den poslala do nemocnice s podezřením na mononukleozu, podezření bohužel v nemocnici nevyvrátili, jak jsem doufala, ale sdělili mi, že si tam pobudu asi 10dnů... Začali mi píchat penicilin, dávali obklady, kloktala jsem, výtěry krku, apod... Nicméně přežila jsem a jsem doma ... už 3 dny, ale nějak se s tím pořád nemůžu srovnat... Cítím se už dobře a chce se mi jít ven, sportovat, užívat krásného počasí venku, ... !!! Ne sedět, popř. ležet doma v posteli... Je to pro mě strašně deprimující, ani ne tak ty strašné diety, ale to, že se nejméně 3 měsíce vlastně nemůžu ani hýbat, je pro mě šílené ! Nepředstavitelné ! Nikomu bych to nepřála zažít... No, snad se s tím nějak srovnám...